Biblický text: Lukáš 17:1-6
Verš k zapamatování: „Uražený bratr je těžší získat než opevněné město, jejich sváry jsou jako závory hradu.“ Přísloví 18:19
Cíl lekce : Zdůraznit: (1) škodlivost přechovávání urážky; a (2) jak můžeme urážku překonat.
Pro účely této studie budeme pro urážku používat termín neodpuštění. Neodpuštění je nenaplněná pomsta. Je to nejoblíbenější a nejzničující zbraň, kterou nepřítel používá proti Božímu lidu. Je to jeden z nejsmrtelnějších jedů, které může člověk duchovně přijmout. Člověk, který nedokáže odpustit, je přirovnán k nádobě s kyselinou. Člověk je nádobou a kyselina je urážkou neboli neodpuštěním.
Neodpuštění definovali Worthington a kolegové (Worthington, Sandage a Berry, 2000; Worthington a Wade, 1999) jako kombinaci opožděných negativních emocí (tj. zášti, hořkosti, nepřátelství, nenávisti, hněvu a strachu) vůči provinilci. V podstatě je neodpuštění vnímáno jako stresová reakce s potenciálními zdravotními následky. I když chybí vědecké důkazy o přímé souvislosti mezi neodpuštěním a fyzickým zdravím, lidé svědčili o svém uzdravení z fyzických neduhů po odpuštění. Dva příklady jsou zbavení se kožních vyrážek a vysokého krevního tlaku.
Neodpuštění s sebou bezpochyby nese velmi vysokou duchovní cenu. Neodpuštění: 1) brání Bohu v odpuštění našich hříchů (Matouš 6:15); 2) otevírá nás mučitelům (ďáblu) (Matouš 18:31-34); 3) brání Bohu v odpovídání na naše modlitby (Marek 11:24-25); 4) poskvrňuje nás (Židům 12:15); 5) dává Satanovi výhodu (2. Korintským 2:10-11); 6) brání nám ve vstupu do Božího království (Matouš 7:12, 21); 7) brání nám v duchovním plodnosti (Jan 15:5); a 8) otevírá nás kletbám (Deuteronomium 27:26).
Ale naší odpovědností je odpouštět druhým. Z tělesného hlediska se můžeme rozhodnout, zda odpustíme, nebo neodpustíme, ale jako křesťané ve skutečnosti nemáme jinou možnost než odpustit – je to příkaz od Boha, našeho Otce. Bůh poslal svého Syna Ježíše, aby zemřel za naše hříchy, abychom s Ním mohli být smířeni bez poskvrny a vady. Žádá nás jen, abychom druhým dali stejné odpuštění, které zaplatilo za naše prohřešky.
Naše láska k Bohu je pochybná, když nedokážeme odpustit. Neodpuštění ukazuje, že Ježíše doopravdy nemilujeme. Jan 14:24 říká: „Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova…“ a Jan 14:15 říká: „Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.“ Neodpuštění také dokazuje nedostatek lásky k našim bratřím. V Janovi 15:12 nám Ježíš přikazuje, abychom se milovali navzájem, jako On miloval nás. Pravá láska nechová hořkost ani neodpuštění vůči druhému. Pokud jsme vůči někomu zahořklí nebo neodpouštíme, pak ho nemilujeme tak, jako Kristus miloval nás. Pokud nedodržujeme Ježíšova přikázání, pak to dokazuje, že ani Jeho nemilujeme.
Osvobození od neodpuštění
Mimo jiné, jako je láska k Bohu a pochopení, že v případě urážky působí nepřítel, a nikoli viník, musí být splněny dvě věci, abychom se vymanili z neodpuštění: (1) poslušnost Bohu za každou cenu; a (2) bezbranné já.
- Poslouchejte Boží slovo – Bůh nám dal jasné pokyny ohledně toho, co máme dělat, abychom odpustili svým nepřátelům. Mezi ně patří například: Modlete se za své nepřátele a za ty, kdo vás zneužívají a zneužívají (Matouš 5:44). Žehnejte svým nepřátelům a neproklínejte je (Římanům 12:14). Hledejte lásku (Přísloví 17:9). Hledejte pokoj (Žalm 34:14). Skutečným řešením neodpuštění je upřímná a neposkvrněná láska k Bohu. Pokud Boha dostatečně milujeme, budeme Ho poslouchat, i když to bolí.
- 2. Přestaňte se bránit – Pokud se zastavíme a podíváme se na všechny tyto emoce – zdravé i nezdravé – pozornost se soustředí na nás. V případě negativních emocí se často chráníme před bolestí a utrpením. Nejsme sami sebou (1. Korintským 6:20; 7:23). Patříme Bohu Otci a On se o nás dokáže dobře postarat. Jeho myšlenky s námi jsou dobré. Takže ať se to zdá jakkoli obtížné, musíme se chovat, jako bychom neměli žádná práva. Musíme být bezbranní a nechat Boha bojovat naše bitvy. Ježíš nám to ukázal (Izajáš 53:7 a Matouš 26:63) a totéž očekává i od nás.
Následující dva další kroky jsou nezbytné pro osvobození se od neodpuštění:
(1) Udělejte rozhodnutí– Odpuštění je Boží příkaz, takže naší jedinou volbou je odpustit. Nicméně nemůžeme odpustit bez pomoci Ducha svatého. Odpuštění je akt vůle. Pokud nedovolíme Duchu svatému, aby s námi jednal na úrovni naší vůle, budeme se jen zlobit a litovat sami sebe. Nikdy neodpustíme, pokud budeme čekat, až se nám to zachce. Podřiďte se Bohu a vytrvale odolávejte ďáblu v jeho pokusech otrávit vás hořkými myšlenkami. Pokud se rozhodneme odpustit, Bůh v pravý čas uzdraví naše zraněné emoce (Matouš 6:12-14).
(2) Spoléhejte se na Ducha svatého –Nemůžeme odpouštět bez moci Ducha svatého, která v nás působí. Pokud jsme skutečně ochotni, Bůh nám to umožní, ale musíme se pokořit a volat k Němu o pomoc. Je docela zajímavé, že v Janovi 20:22-23, hned poté, co Ježíš dechl na učedníky a řekl: „Přijměte Ducha svatého!“, se Jeho další pokyn týkal odpuštění druhým. Musíme prosit Boha, aby na nás dechl Ducha svatého, abychom mohli odpustit těm, kteří nám ublížili.
Interakce s Božím slovem:
- Diskutujte o významu a důsledcích „nenaplněné pomsty“. Jak se s urážkou vypořádaly následující postavy: Ezau (Genesis 27:41; 33:1-4); Josef (Genesis 43:19-34); a jistý král (Matouš 18:23-35)?
- Proč bychom měli odpouštět, když nám někdo ukřivdil, zejména když nám to ublížili naši bratři, nejbližší přátelé nebo členové rodiny? Matouš 6:12, 14-15; Efezským 4:32; Lukáš 23:34
- Přečtěte si Římanům 12:14. Co znamená v tomto kontextu slovo „žehnat“?
- Zvažte následující: „Tento člověk mě urazil příliš mnohokrát a tentokrát mu/jí nemohu odpustit.“ Co k tomuto smýšlení říká Ježíš? Matouš 18:21-22
- Vylučují se hněv, bolest a neodpuštění? Proč? Proč ne? Diskutujte o tom, jak by mohly být propojeny.