Hledání smyslu života/Studie z knihy Kazatel – Lekce 6 – Marnost dlouhého života

Verš k zapamatování: „Toto pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nechovali, jako chodí ostatní pohané, v marnivosti své mysli.“ Efezským 4:17.

Čtení Písma: Kazatel 6:3-12

Zavedení:

                „Švédská slavíčka“ Jenny Lindová bez zjevného důvodu opustila jeviště, když se na ni hrnuly peníze, potlesk a sláva. Někdy poté ji našla anglická kamarádka, jak sedí u moře s Biblí na klíně a dívá se na nádheru západu slunce.

                Když spolu hovořili, přítel se zeptal: „Madame, jak je možné, že jste opustila jeviště na samém vrcholu svého úspěchu?“ zazněla tichá odpověď, „když jsem každý den chápala méně o tomhle (ukazuje prstem na Bibli) a vůbec nic o tomhle (ukazuje na západ slunce), co jiného jsem mohla dělat?“

                Možná platíme příliš vysokou cenu za to nejlepší, co nám svět může dát. V naší lidskosti hledáme bohatství, slávu a dlouhý život jako důkaz úspěšného života, zatímco jako věřící, kteří jdou cestou Krista, bychom se měli snažit získávat duše a učit druhé pro slávu Boží. Naše důvěra a naděje by neměly být v dlouhém životě ani v potěšeních, která tento svět nabízí. Naše důvěra a naděje by měly být v Bohu, našem Otci. Jak z lásky k milostivému a starostlivému Otci, tak ze strachu před úžasným a mocným Bohem bychom měli upírat svůj zrak spíše na nebeské poklady než na ty pozemské.

                Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale za to ztratí svou vlastní duši?

                Implicitní odpověď zní, že jen Bůh ví, co se s námi stane po smrti, a proto je lepší vystačit si s tím, na co se můžeme dívat a z čeho se těšit, než fantazírovat o žádoucích věcech, které jsou mimo naše možnosti. S vědomím, že ve světle věčnosti je důležité, zda žijeme své životy pro Boha.

Studijní otázky:

  1. Co je marnivost dlouhého a sobeckého života, který se nikdy nenasytí dobrem? Kazatel 6:3.
  2. Bude většina mužů na této zemi dlouho vzpomínána? Kazatel 6:4; Exodus 17:14; Jób 18:17; Žalm 34:16; Izajáš 14:12–20.
  3. Jaký je vnitřní stav těch, kteří nemají žádnou naději v Boha? Kazatel 6:5-6; Job 6:11; Job 7:6, 11; Job 10:1; Žalm 77:3; Žalm 142:1-6.
  4. I když se člověk dobře nají a má dost, uspokojí to jeho duši? Kazatel 6:7; Přísloví 16:26; Přísloví 27:20; Kazatel 1:8; Jakub 4:1-5.
  5. Nacházejí moudří v životě více radosti než hlupáci, nebo bohatí mají více vnitřního uspokojení než chudí? Kazatel 6:8; Matouš 5:3-13; Žalm 49:14-20.
  6. Je lepší vážit si a užívat si toho, co už máme, nebo usilovat o to, co nám nepatří? Kazatel 6:9; Přísloví 15:16; Filipským 4:6-12; Židům 13:5; 1. Timoteovi 6:8; Matouš 6:25, 34.
  7. Bez ohledu na společenské postavení nebo původ, může se kterýkoli člověk na této zemi někdy povznést nad to, že je člověkem? Kazatel 6:10; Jeremiáš 13:23; Žalm 49:1–13; Jeremiáš 9:22–24.
  8. Existuje v životě něco, čím se člověk může právem chlubit? Kazatel 6:11-12; Přísloví 27:1; Jakub 4:16-17; Žalm 49:6-8; Žalm 94:4-11.