„Nezabiješ.“ Exodus 20:13
Čtení z Písma: Genesis 4:3-15
Verš k zapamatování: „Slyšeli jste, že bylo řečeno starým: ‚Nezabiješ, a kdokoli zabije, bude vydán trestu. Já vám ale říkám, že kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude vydán trestu.‘ A kdokoli řekne svému bratru: ‚Raca!‘ bude vydán trestu veleradě. Ale kdokoli řekne: ‚Blázne!‘ bude vydán trestu pekelnému ohni.“ Matouš 5:21-22
Zavedení:
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Boha ctíme tím, že chráníme Jeho obraz. A proto nás přikázání „Nezabiješ“ vyzývá, abychom si vážili bližního a chránili život.
Bůh je náš stvořitel. Žalm 139 hovoří o lidstvu jako o „podivuhodném a podivuhodném stvoření“ (Žalm 139:14). Také se v něm hovoří o tom, že Bůh znal délku našich dnů na zemi ještě před narozením (Žalm 139:16) a znal „mé usednutí i mé vstávání“ (Žalm 139:2). I vlasy na naší hlavě jsou spočítány (Matouš 10:30); je nás všech 8 miliard. Jak velký je náš Bůh! To, že Bůh zná každého z nás tak dobře, vyjadřuje Jeho lásku k nám. Stará se o každého člověka a přeje si pro nás to nejlepší. Život každého člověka je vzácným darem. Každý den našeho života si máme vážit jako dar od Nebeského Otce.
Bůh také rozlišoval mezi člověkem a zvířaty. Zpráva o stvoření v Genesis 1 tento rozdíl činí. Od počátku měl člověk panovat nad zvířaty. Bible to popisuje slovy, že lidé mají jiný druh těla a zvířata jiný (1. Korintským 15:39). Člověk byl stvořen Bohem a také člověk byl stvořen „pro Něj“ (Koloským 1:16). Pouze člověk, nikoli zvířata, má tento vyšší účel.
Bible jasně říká, že Bůh promluvil a svět vznikl. Člověk se nevyvíjel časem a náhodou. Pochopení a víra v toto je základem pro přikázání: „Nezabiješ!“ (Exodus 20:13). Od Adamova hříchu je člověk ovládán svou hříšnou přirozeností a nerad uznává Boha, který stvořil vesmír. Pohled na svět, že veškerý život se vyvinul a který ignoruje pravdu prvních 11 kapitol Genesis, snižuje hodnotu života. Vede ke střelbám z aut, potratům a dokonce i sebevraždám.
Slova „Nezabiješ.“ (Exodus 20:13) hovoří o úmyslu. Mojžíšovy zákony popisují, co znamená „zabít“. Toto přikázání chrání slabé před silnými. Chrání nenarozené v děloze. Tímto přikázáním je sebevražda zakázána, nemáme právo okrádat svého bližního o naši přítomnost. Ježíš dává tomuto přikázání větší význam, když říká, že kdokoli řekne svému bratru: „‚Blázne!‘ bude v ohnivém pekle.“ (Matouš 5:22). Toto přikázání pak zakazuje pomluvy a drby, kdy svými slovy nebo myšlenkami přejeme někomu jinému smrt.
Otázky k lekci:
- Genesis 1:27 říká, že lidstvo bylo stvořeno k obrazu Božímu. V jakém smyslu jsme stvořeni k obrazu Božímu?
- Kdo byl prvním vrahem? Jan 8:44; 1. Janův 3:8
- Webster definuje závist jako nespokojenost s tím, že jiný vlastní to, co by si sám přál. Jaký byl Boží pohled na Kainův postoj? Genesis 4:6-7; 1. Jan 3:12. K jakým dvěma dalším hříchům vedl Kainův hřích závisti? Genesis 4:8-9
- Co je zdrojem vražd? Matouš 15:19; Galatským 5:19-21
- Ruší toto přikázání trest smrti? Genesis 9:6; Římanům 13:4; ale viz Ezechiel 33:11
- Život je nejcennějším darem od Boha člověku. Kdo jediný má právo si ho vzít? Deuteronomium 32:39; Žalm 68:20
- Mnoho lidí, kteří by ani nepomysleli na ublížení druhému, věří, že sebevražda je ospravedlnitelná. Proč je vzít si život hříchem? Genesis 1:27; Ezechiel 18:4
- Porušujeme šesté přikázání, když se rozhodneme nepoužít lékařský zásah k prodloužení života milované osoby, která nemá velkou šanci na přežití? Genesis 3:19; Kazatel 3:1-2; Žalm 103:14-16; Židům 9:27
- Diskutujte širší význam, který Ježíš dává přikázání v Matoušovi 5:21-22.
- Jak Jan popisuje člověka, který nenávidí svého bratra? 1. Jan 3:15; 4:20