Neděle: Dej mi napít — Jan 4:4-9
Ježíš měl mnoho dobrých důvodů, proč mlčet, když tato Samaritánka přišla ke studni pro vodu. Zaprvé, Ježíš byl unavený z cesty a skutečnost, že vůbec byl v Samaří, je matoucí: Židé Samaritány opovrhovali. To, že Ježíš veřejně mluvil k ženě, je také zvláštní, protože rozhovory mezi rabíny a ženami porušovaly přísná pravidla slušnosti. Ježíš by měl právo se této konkrétní ženě vyhnout, soudě podle toho, co zjevuje o jejím životě. Pití z její nádoby na vodu bylo také považováno za nečisté! Přesto ji Ježíš požádá o napití vody, protože přišel hledat opovrhované a vyvrhele. Ona sama je ohromena.
Pondělí: Živá voda — Jan 4:10-15
Tato voda z Jákobovy studny by na krátkou dobu ukojila tělesnou žízeň, ale voda, kterou Ježíš nabízí, poskytuje trvalé uspokojení. Ten, kdo pije Jeho živou vodu, bude mít vnitřní pramen životodárné vody (Jan 7:38-39). Tento vnitřní pramen je v kontrastu s vodou ze studny, jejíž získání vyžadovalo tvrdou práci. Ježíš mluvil o Duchu svatém, který přináší spásu člověku, který věří, a skrze Něho nabízí spásu i ostatním. Žena kvůli svému hříchu a materialismu nemohla tomuto temnému výroku porozumět. Věděla jen, že kdyby měla pramen, neměla by žízeň a nemusela by tolik pracovat.
Úterý: Cizoložná rozvedená žena — Jan 4:16-19
Protože nebyla schopna přijmout Jeho pravdu (1. Korintským 2:14), Ježíš se zabýval jejím nejzákladnějším problémem. (Zřejmě mu nikdy nepodala napít. Zapomněl na svou vlastní fyzickou potřebu, aby uspokojil její duchovní potřebu.) Ježíš jí navrhl, aby si vzala svého manžela a přivedla ho zpět k sobě. Tento návrh jí měl ukázat, že o ní ví všechno (Jan 2:24-25). Ježíš, včetně jejího hříšného života, znal celou její historii. Několika slovy jí Ježíš zjevil potřebu spasení.
Středa: V Duchu a pravdě — Jan 4:20-26
Tato žena, stejně jako většina lidstva, míjí smysl uctívání a dělá z „činnosti“ uctívání to nejdůležitější. Ježíš vrací její pozornost zpět k srdci uctívání: k Otci. Muži se zabývají „kde“, „jak“ a dalšími mechanismy uctívání a příliš často opomíjejí uctívat „Koho“. Toho lze dosáhnout pouze v Duchu a v pravdě, neboť On je Duch a On je Pravda.
Čtvrtek: Pojďte se podívat na člověka — Jan 4:27-30
Ježíš tím, že učil jednu chudou ženu, šířil pravdu celému městu. Blahoslavení jsou ti, kteří se neurážejí na Kristu. Ti, kteří jsou skutečně učeni od Boha, se budou chtít dozvědět více. Všimněte si, že k Němu přišli. Ježíš nezvonil u dveří ani nepronásledoval lidi. Byl světlem a lidé k Němu byli přitahováni.
Pátek: Božská podpora — Jan 4:31-38
Ježíš hluboce reaguje na starost svých učedníků o jeho blaho. Získal duši tím, že odložil stranou své touhy a potřeby, a skrze ni získal další duše, možná dokonce založil velké dílo v Samaří. To ho pozvedlo daleko nad jakýkoli pocit přirozeného hladu nebo únavy. Dokážeme vidět za bezprostřední přítomnost? Uvidíme duchovníma očima, čeho by se dalo dosáhnout, kdybychom dokázali vidět žňová pole světa tak, jak je vidí On, a pracovat s Jeho vášní?
Sobota: Evangelizace v Sycharu — Jan 4:39-45
Samaritáni věří, protože se setkali s Ježíšem (Jan 1:46-49). Kdyby tam Ježíš přebýval, jedl samařské jídlo a učil Samaritány, bylo by to zhruba totéž, jako kdyby se postavil proti segregaci ve Spojených státech v 50. letech 20. století nebo proti apartheidu v Jižní Africe v 80. letech 20. století – šokující, extrémně obtížné, poněkud nebezpečné. Skutečný Ježíš staví mosty k lidstvu a mnohem více se zajímá o lidi než o zvyky.