Neděle: Jan křtí Ježíše — Matouš 3:13-17; Lukáš 3:21-23; Marek 1:9-11
Ježíšův křest má tři významné aspekty. Otevřením nebes Bůh veřejně prohlásil, že Ježíšův křest nebyl projevem pokání, ale ztotožněním se s hříšníky a že se líbí Otci. Když na Ježíše sestoupil Duch jako holubice, v tu chvíli se zjevilo celé Božství. A když Bůh, Jeho Otec, promluvil z nebe, všichni, kdo byli svědky této události, věděli, že Ježíš nebyl jen dalším pokřtěným člověkem, ale že byl Božím Synem.
Pondělí: Pokušení na poušti #1 — Matouš 4:1-11; Marek 1:12-13
Každý čelí pokušení, ale Ježíšovo pokušení bylo závažnější a On čelil všem druhům pokušení, kterým čelí lidstvo. Prvním pokušením, které překonal, byla žádost těla (Matouš 4:3-4); druhým pokušením byla pýcha (Matouš 4:5-7). A třetím byla žádost očí (Matouš 4:8-11). Ježíš nepotřeboval být pokušen na poušti, aby mohl růst. Místo toho snášel pokušení ze stejného důvodu, proč byl pokřtěn: aby se s námi ztotožnil (Židům 2:18; 4:15). Jeho překonání pokušení navíc prokázalo Jeho svatý a bezhříšný charakter.
Úterý: Pokušení na poušti #2 — Lukáš 4:1-13
První pokušení, kterému Ježíš čelil, se týkalo fyzických potřeb. Postil se 40 dní a Lukáš zaznamenává, že měl hlad. Ve skutečnosti bylo pravděpodobné, že Ježíš ve svém fyzickém těle začínal umírat hlady. Ježíš mohl mít fyzický hlad, ale byl plný Ducha. Jaký je to kontrast s námi. My máme tendenci být pravý opak – máme plné žaludky a prázdného ducha. Ježíš reaguje Písmem, aby bojoval se Satanovým pokušením. Nevyužil nějakou superschopnost, použil stejný zdroj, který máme k dispozici my, a ukázal nám, že když čelíme pokušení, můžeme se obrátit na Boží slovo, abychom našli sílu k překonání.
Středa: Janovo sebeztotožnění — Jan 1:19-28
Janovo evangelium zdůrazňuje Janovu roli svědka. Zmínka o „řemínku od sandálu“ se vztahuje k mytí nohou. Povinností nejnižšího otroka v domě bylo rozvázat hostům sandály a připravit je na mytí nohou. Jan se ve vztahu k Mesiáši, Králi králů, cítil ještě hůře než ten nejnižší. Jak dynamické bude, že Syn Boží později umyje nohy svým učedníkům.
Čtvrtek: Identifikace Božího Syna — Jan 1:29-34
Jan identifikuje Ježíše jako Beránka Božího. Právě na začátku Jeho služby je Ježíš vítán slovy, která mu připomínají Jeho osud – Jeho oběť jako beránka na kříži. Jan také svědčí, že Ježíš je Syn Boží. Jako důkaz pak uvádí své svědectví očitého svědka, že na Ježíše sestoupil Duch Boží a zůstal s Ním.
Pátek: První Ježíšovi následovníci — Jan 1:35-51
Dva Janovi učedníci začali následovat Ježíše. Jedním z nich byl Ondřej. Ondřej pak přivedl svého bratra Petra. Filip přišel k Ježíši na základě přímého Ježíšova povolání. Filip pak pozval Natanaela. Natanael musel překonat mnoho osobních předsudků, ale když se s Ježíšem osobně setkal, byl přesvědčen, že Ježíš je Boží Syn a král Izraele.
Sobota: První zázrak — Jan 2:1-12
Ve své knize Zázraky C. S. Lewis poukazuje na to, že každý zázrak, který Ježíš vykoná, je příkladem okamžitého vykonání toho, co by trvalo déle, pokud by to bylo přirozeně vůbec možné. Ježíš je schopen překonat vliv času, růstu, vzdálenosti a dokonce i kvašení. V tomto svém prvním zázraku ukázal, že má dokonce schopnost manipulovat s přírodními procesy: voda totiž nikdy nemůže zkvasit víno!