Neděle: Mudrci — Matouš 2:1-6
Jedním z nečekaných témat v této pasáži je, že židovského krále hledali muži, kteří nebyli Židé. Kdokoli se mohl podívat na oblohu a spatřit jasnou hvězdu. Přesto to byli „mudrci z Východu“ (v. 1), kteří ji následovali a toužili vyhledat novorozeného Krále, aby se mu klaněli. Židovští náboženští vůdci si byli také plně vědomi proroctví o Mesiáši, přesto nikdo z nich nehledal Ježíše (Jan 1:11). Jakou výzvu to pro nás, Boží lid, představuje: hledáme Ježíše pilně? Jedna oblíbená nálepka na nárazník říká: Mudrci ho stále hledají!
Pondělí: Král Herodes — Matouš 2:7-12
Král Herodes byl další nežidovský muž, který hledal Ježíše. Jeho důvody však byly přesně opačné než důvody mudrců. Herodes mudrcům prohlásil, že se také chce poklonit malému dítěti. Poslal mudrce s pokynem, aby mu dali vědět, až dítě najdou. Herodovy skutečné motivace vyšly najevo, když se mudrci s informací nevrátili a Herodes nařídil zabít všechny malé batolata chlapce.
Úterý: Do Egypta — Matouš 2:13-18
Pasáž „z Egypta jsem povolal svého syna“ pochází z Ozeáše 11:1. Stejně jako mnoho jiných věcí v Bibli má i tato pasáž dvojí výklad: přirozený i duchovní. V Ozeášovi se pasáž zmiňuje o Bohu, který pod Mojžíšovým vedením volá svůj lid ze zajetí. I poté, co byli Izraelité – Boží děti – osvobozeni, sloužili Baalům, nikoli Bohu. V duchovním smyslu Egypt představuje svět, což vede k interpretaci, že Ježíš – Boží Syn – byl také člověk (ze světa) a přesto byl ve všech ohledech dokonale poslušný Bohu.
Středa: Nazaret — Matouš 2:19-23
Nazaret bylo malé město ve venkovské oblasti Galileje. Bylo zaostalé a méně sofistikované než velká města jako Jeruzalém. V Janovi 1:46 je položena otázka, zda z Nazaretu může vzejít něco dobrého. Důvodem je jeho pověst. Být obviněn z toho, že je z „Nazaretu“, se rovnalo obvinění z nespravedlivosti nebo zla. Ježíš byl nazýván Nazaretským, čímž se naplnila proroctví v Žalmu 69:19, Izajáši 11 a Izajáši 53. Spolu s jeho narozením v Betlémě tento důkaz ukázal Židům, že Ježíš je Mesiáš.
Čtvrtek: Ztraceni v Jeruzalémě? — Lukáš 2:40-45
Když bylo Ježíšovi 12 let, vzali ho rodiče do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když odcházeli, zjistili, že Ježíš mezi poutníky není. Mysleli si, že se ztratil, a tak ho hledali a našli v chrámu. Ježíš se neztratil: Byl přesně tam, kde měl být.
Pátek: V domě mého Otce — Lukáš 2:46-50
Ježíš se ptá: „Nevěděli jste, že budu v domě mého Otce?“ Tato fráze byla obzvláště úžasná, protože ukazovala osobní důvěrný vztah s Jeho nebeským Otcem. Bylo považováno za rouhání takto se zmiňovat o Jehovovi (viz Jan 10:29-39), přesto se zde Ježíš směle dovolával svého nebeského práva prvorozeného. Jak krásné předznamenání toho, že Ježíš byl tři dny chybějící, což byla délka jeho pohřbu v hrobě.
Sobota: Dospívání — Lukáš 2:51-52
Podřízenost může být obtížná, zvláště když jsme moudřejší, chytřejší nebo duchovnější než osoba u autority. Může to být těžké, ale je to také nezbytný Boží princip. Bůh tyto chvíle využívá k tomu, aby v našich životech působil. Podřízenost svým rodičům byla nezbytná i pro Ježíše. Musel čekat na svou službu a učit se, růst a připravovat se na ni. Během tří a půl roku služby se Ježíš připravoval přibližně 30 let.