Neděle: Rybník Bethesda — Jan 5:1-9
Dav kolem rybníka musel být žalostným pohledem: shromáždily se stovky chromých, horečnatých, slepých, zvadlých a nemocných, všichni s nadějí na uzdravení. Ježíš se toho dne zaměřil pouze na jednoho. Muž byl 38 let nemocný a byl příliš slabý na to, aby se vůbec dostal k léčivým vodám. Toho dne k němu léčivé vody přišly v podobě Velkého Lékaře. Ale než do něj Ježíš promluvil, musel muž potvrdit, že „chce“ být uzdraven. Kupodivu se lidé někdy schovávají za své neduhy! Uzdravení vyžaduje změnu.
Pondělí: V den odpočinku? — Jan 5:10-16
Jak snadno člověk zapomene na svůj předchozí stav poté, co ho Pán vysvobodil! S božským dotekem přicházejí nové výzvy: „Nehřeš více, aby tě nepotkalo něco horšího“ (v. 14). Musíme se vyvarovat otevírání nových dveří utrpení. To, že Ježíš muže uzdravil a řekl mu, aby si v den odpočinku nesl lůžko, vyvolává náboženské pokárání, protože „náboženství“ se vždy dívá na negativní stránku věci. Ježíš si možná dokonce vybral den odpočinku, aby toto pokrytectví odhalil.
Úterý: Rovný Bohu? — Jan 5:17-22
Syn nemůže sám od sebe nic učinit kvůli svému nerozlučnému spojení s Otcem: ani Otec sám od sebe nic neudělá kvůli své nekonečné jednotě se Synem. V této dokonalé jednotě stojí Kristus odděleně od veškerého stvoření. Bůh, velký Stvořitel, vykonal své dílo skrze Slovo, které se stalo tělem (Jan 1:1-3; Židům 1:1-3). Protože se zdá, že si Ježíš uzurpuje výsady, které jsou připisovány výhradně Bohu (v. 17, právo pracovat v sobotu), jeho posluchači si myslí, že si tím nárokuje postavení rovné Bohu, což je tvrzení, které jim přirozeně zní rouhačsky. Ježíš vysvětlil, že není nezávislý na Otci ani v jeho opozici. Jeho činnost není iniciována sama od sebe. Otec řídí a poslal Syna; vždy spolupracují.
Středa: Uctít Syna — Jan 5:23-24
Ježíšova jednota s Jeho Otcem je tak úplná, že Boží úcta je spojena s Ježíšem. Odmítnout nebo zneuctít Syna znamená odmítnout a zneuctít Boha. Protože Ježíš má jednotu a božské výsady Otce, důvěřovat Jeho poselství a Jeho Otci znamená mít v přítomném čase věčný život (Jan 3:36). V budoucnosti nepřijde žádný soud (nebude odsouzen (Jan 3:18; Římanům 6:13; 8:1), protože již přešel z jedné říše – smrti – do jiné – života (Efezským 2:1, 5).
Čtvrtek: Život a soud — Jan 5:25-29
Ježíš se nyní vrátil ke dvěma ústředním Božím výsadám: životu (v. 21, 24-26) a soudu (v. 22, 24-25, 27). Ježíš má obojí, protože mu Otec dal obojí. Kristus, Logos, má v sobě život jako věčný dar Otce (Jan 1:4), ale při vtělení byla Ježíši také svěřena pravomoc soudit. Jako Synu člověka (Daniel 7:13) je mu dána autorita.
Pátek: Nejvyšší svědek — Jan 5:30-38
Jan Křtitel byl svědkem. Dobrý svědek říká pravdu, jak ji zná. Janovo svědectví o Ježíši bylo cenné, ale Ježíš v konečném důsledku nepotřeboval lidské svědectví. Jan byl jen lampou, ale ne pravým světlem. Myšlenka v tomto projevu se přesouvá od Ježíšovy jednoty s Otcem k Otcovu svědectví o Ježíši. Otec byl Synovým nejvyšším, božským svědkem.
Sobota: Poslán Otcem — Jan 5:39-47
Mysl těchto židovských učenců nějakým způsobem zahalovala závoj (2. Korintským 3:15) a oni nedokázali vidět Ježíše jako Zaslíbeného. On je naplněním starozákonního obětního systému, pravým spravedlivým Služebníkem Jahveho, přicházejícím Prorokem, Synem člověka, Davidovým Králem a zaslíbeným Synem Božím a velkým Veleknězem. Navzdory jasnosti zjevení odmítli k Němu přijít pro život (Jan 3:19-20). Pokud by Židé skutečně věřili Mojžíšovi, věřili by i Kristu, protože o Něm psal Mojžíš.