Neděle: Ježíš odchází z Galileje — Matouš 14:13-14; Marek 6:31-34; Lukáš 9:10-13; Jan 6:1-3
Ježíš se dozvěděl, že jeho bratranec Jan Křtitel byl zabit. Požádal své učedníky, aby se odstěhovali na klidné místo, daleko od zástupů. Nastoupili na loď a vydali se přes Galilejské jezero. Když ale lidé uslyšeli, kam Ježíš odešel, spěchali před Ním a setkali se s Ním na druhé straně. Ježíšovy zázraky, učení a láska je k Němu přitahovaly. Když Ježíš viděl jejich nouzi, měl s nimi soucit a začal je uzdravovat a poučovat. Ve svém zármutku a únavě mohl lidi odstrčit, ale opět upřednostnil potřeby druhých před svými vlastními.
Pondělí: Nasycení pěti tisíc lidí — Matouš 14:15-21; Marek 6:35-44; Lukáš 9:12-17; Jan 6:4-13
Učedníci Ježíšovi poukázali na to, že to byl dlouhý den a lidé neměli co jíst, a mysleli si, že by bylo vhodné shromáždění ukončit a poslat lidi domů. Ježíš jim místo toho odpověděl: „Dejte jim něco k jídlu vy“ (Matouš 14:16; Marek 6:37). Učedníci odpověděli, že na nakrmení všech těchto lidí by bylo potřeba mnoho peněz (osm měsíců mzdy). Ježíš jim však ukázal, že celá situace je zkouškou. Učedníci se potřebovali naučit, že sami o sobě jsou nedostateční, ale s Bohem jim nic nechybí a že všechno je možné.
Úterý: Korunován člověkem? — Matouš 14:22-23; Marek 6:45-46; Jan 6:14-15
Lidé žasli nad zázrakem, který Ježíš učinil. Uvědomili si, že je prorok. Ale ještě více než to ho chtěli učinit svým králem. Když to Ježíš ve svém duchu pochopil, nechal své učedníky odplout lodí, pak poslal zástup pryč a sám odešel na horu, aby se modlil a odpočinul si. Lidé ho chtěli korunovat a prohlásit ho za svého krále. Ježíš věděl, že jeho království není z tohoto světa a jeho čas ještě nepřišel.
Středa: Chůze po moři — Matouš 14:24-33; Marek 6:47-52; Jan 6:16-21
Ježíš poslal učedníky pryč a šel se modlit, čímž ukázal, že trávení času modlitbou by mělo být prioritou. Mistr však byl citlivý na Ducha svatého a přišel ke svým učedníkům, aby je zachránil z rozbouřeného moře. Když Ježíš pozval Petra, aby k Němu přišel po vodě, nabídl mu příležitost podílet se na duchovní autoritě. Ježíš ho však neudělal soběstačným, protože když Petr uviděl bouři, potopil se. Víra funguje, ale pouze víra, která je zasazena do zdroje veškerého života, moci a autority.
Čtvrtek: Uzdravení v Genezaretu — Matouš 14:34-36; Marek 6:53-56
Genezaret byla hustě osídlená zemědělská oblast západně od Galilejského jezera. Ježíšova sláva se rozšířila natolik, že byl okamžitě rozpoznán, když do oblasti vstoupil. Bylo k němu přivedeno mnoho nemocných. Víra těchto obyčejných lidí byla silná a Ježíš vykonal mnoho zázraků.
Pátek: Pravý chléb života — Jan 6:22-59
Jak tragické, že lidé nehledali velká duchovní požehnání Kristova, ale chtěli jen uspokojit svůj fyzický hlad. Ježíš si to uvědomil a spojil doslovnou potřebu být nasycen pomíjivým jídlem s obraznou potřebou být duchovně nasycen jídlem, které trvá věčně. Ježíš řekl, že On je tím pravým, věčným chlebem života. Bible nás učí, abychom hledali Boží tvář, ale my sami také často hledáme pouze Boží ruce a více se zajímáme o fyzická požehnání a pozemské bohatství.
Sobota: Odvrácení se od Ježíše — Jan 6:60-71
Když Ježíš mluvil o tom, že přijde přímo z nebe, aby sloužit životu na zemi, mnozí, kteří ho následovali, se od něj odvrátili. Písmo: „Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili“ (Jan 20:29) vysvětluje, co se v tomto okamžiku stalo. Lidé měli víru v Ježíše, když viděli zázraky, ale když pronesl jeho prohlášení, nechápali, že jejich víra slábla, a opustili ho. Chtěli krále, ale ne spasitele.