Čtvrtletník Základy Část 1

1. část z roku 1977, čtvrtletí

Lekce 1 – BOŽÍ SLOVO

Čtení z Písma: Žalm 119:97-112.

Verš k zapamatování: „Všechno, co bylo dříve napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a útěchu z Písma měli naději.“ (Římanům 15:4)

ZAVEDENÍ

Tyto lekce budou vycházet z traktátu „Vyhlášení věcí, kterým nejčastěji věříme“. Čas od času je dobré si zopakovat základní doktríny, které se týkají naší víry. Petr a Juda považovali za nutné připomenout tyto věci svatým v jejich době a je to stejně potřebné i v této současné době. (2. Petr 1:12-13; Juda 1:3-5.)

V této první lekci se budeme zabývat „Božím slovem“. Studium Bible ukáže, že Pán chtěl, aby jeho zákony a přikázání byly zaznamenány pro další generace. Pravidla předávaná ústním podáním ztrácejí svou přesnost, zatímco psané slovo se nikdy nemění.

Apoštol Pavel říká, že „veškeré Písmo je vdechnuto Bohem.“ Petr to potvrzuje, když vysvětluje, že „mluvili svatí Boží muži, vedeni Duchem svatým“ (2. Timoteovi 3:16, 2. Petr 1:21). Bible je tedy bez rozporů a obsahuje celou Boží radu.

Bible se stává měřítkem pro všechna přesvědčení a činy. Izajáš 8:20 říká: „K zákonu a svědectví: Nemluví-li podle tohoto slova, není v nich světlo.“ Berejci byli pochváleni za to, že když jim apoštol Pavel kázal evangelium, porovnávali to, co kázal, s Božím slovem. (Skutky 17:11)

Dnes existují lidé, kteří už nevěří, že Bible je inspirovaná. Chtějí tu a tam vymazat jednu část, jen aby si uvědomili, že nemají nic pevného, ​​čeho by se mohli držet. Pokud část Bible není inspirovaná, jak si můžeme být jisti, že je cokoli z ní pravdivé?

Pak jsou tu ti, kteří Bibli ignorují, protože mají pocit, že dostali zvláštní zjevení, které nahrazuje Boží slovo. Apoštol Pavel řekl, že kdyby on nebo anděl z nebe kázal jakékoli jiné evangelium, ať je proklet. Bible zůstává pravdivá a bez ohledu na naše intelektuální důvody nebo naši duchovní zkušenost, pokud naše víra neodpovídá Bibli, je to proto, že je falešná.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Viděl Bůh potřebu, aby jeho zákony byly zapsány? Deuteronomium 5:22; Exodus 24:3-4.
  2. Byla tato potřeba zaznamenávat Boží slovo omezena pouze na zákon? Izajáš 30:8-11; Jeremiáš 30:2.
  3. Jak by tato slova mohla být užitečná v pozdějších letech? Jeremiáš 30:3; Daniel 9:2.
  4. Proč je to pro nás i dnes stále prospěšné? Římanům 15:4.
  5. Myslíte si, že tito muži očekávali, že jejich spisy zůstanou uchovány tak dlouho? Jób 19:23-24; Lukáš 1:1-4; 1. Korintským 1:1-2.
  6. Kdo je vedl, když tato slova zapisovali? 2. Petrův 1:19–21; 2. Timoteovi 3:16.
  7. Rozuměli vždy tomu, co psali? Daniel 12:8. Pro koho byly tyto verše napsány? Daniel 12:4, 9-10.
  8. Je Bůh vybíravý, pokud jde o přesnost svého slova? Zjevení 22:18-19. Proč?
  9. Co je prohlašováno za Boží slovo? Jan 17:17.
  10. Jak dlouho bude Boží slovo platit? Matouš 5:17-18.

Lekce 2 – DŮLEŽITOST ZDRAVÉ DOKTRINY

Čtení z Písma: Titovi 2.

Verš k zapamatování: „Dávej pozor na sebe a na učení a vytrvej v něm. Neboť tím zachráníš sebe i ty, kdo tě poslouchají.“ 1. Timoteovi 4:16.

ZAVEDENÍ

Když přemýšlíme o pravdě nebo doktríně, většina z nás si představí témata jako „stav mrtvých“, „sabat“, „nebe a peklo“ atd. Je pravda, že se jedná o doktríny, ale stejně tak je to i s vírou v Boha a plánem spásy. Doktrína je to, čemu člověk věří a co učí, ať už je to jednoduché nebo složité.

Mnoho lidí si zřejmě myslí, že pokud je člověk upřímný, nezáleží na tom, zda má pravdu, či nikoli. Bible nás nabádá, abychom pilně studovali Boží slovo, abychom poznali pravdu. Varuje před odmítáním zdravého učení a uvádí, že nesprávné doktríny brání našemu křesťanskému růstu a mohou nás stát spásu. Apoštol Pavel napsal, že nesprávná představa o vzkříšení podvrátila víru některých (2. Timoteovi 2:18).

Všichni začínáme jako nemluvňata v Kristu. Odtud začíná náš růst ve dvou oblastech: duchovní zralosti a poznání. Čím duchovně zralejší a vědomější se stáváme, tím silnější a stabilnější jsme. Máme růst v poznání, dokud už nebudeme zmítáni sem a tam každým větrem učení. (Efezským 4:14)

Máme také povinnost být schopni hájit pravdu. Apoštol Pavel nabádal Tita takto: „držte se věrného slova, které je v souladu s učením, aby byl schopen jak napomínat v zdravém učení, tak vyvracet ty, kdo odporují“ (Titovi 1:9, Český ekumenický překlad).

Nejsme spaseni učením ani naším poznáním, ale jakmile jsme obráceni, je důležité, abychom získali důkladné poznání Božího slova. Toto poznání potřebujeme nejen pro naši vlastní ochranu a stabilitu, ale také proto, abychom mohli v Božím slově poučovat ostatní.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jak dosáhneme pravdy? Jan 16:13; 2. Timoteovi 2:15 3:14-17.
  2. Co pro nás pravda udělá? Jan 8:31–32.
  3. Jak důležité je zdravé učení? 1. Timoteovi 4:16; Efezským 4:14-16.
  4. Existuje nebezpečí, když ztratíme ze zřetele důležitost pravdy? 2. Tesalonickým 2:10–12; Matouš 15:8–9; Ozeáš 4:6.
  5. Budou se nacházet tací, kteří odmítají zdravé učení? 2. Timoteovi 4:2-4; 1. Timoteovi 4:1-2.
  6. Co se má dělat s těmi, kdo se nadále staví proti zdravému učení? 2. Janův 1:9-10; Římanům 16:17-18.
  7. Jak mohou ti, kdo kážou bludy, ovlivnit ostatní? 2. Timoteovi 2:16–18; Zjevení 2:20.
  8. Jaké jsou některé charakteristické znaky zdravého učení? 1. Timoteovi 6:3; Titovi 2:1–12.
  9. Jaké jsou některé charakteristiky těch, kteří nesnášejí zdravé učení? 2. Timoteovi 4:3-4; Efezským 4:14
  10. Jaké jsou výhody poznání pravdy? 1. Timoteovi 4:13–16.

Lekce 3 – BŮH OTEC

Čtení z Písma: Izajáš 40:18-31.

Verš k zapamatování: „A toto je život věčný: aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3)

ZAVEDENÍ

„Bůh stvořil člověka s vrozenou schopností rozpoznat svou existenci. Když člověk za běžných podmínek vážně přemýšlí o vesmíru, přirozeně se v jeho mysli objeví rozpoznání Boží existence. Když se dítě učí, že Bůh existuje, spontánně to vnímá jako pravdu. Člověk je stvořen tak, že je přirozeně nábožensky založený. Je normální, že člověk v Boha věří; je abnormální, že je ateistou.“.

„Není proto překvapením, když zjistíme, že víra v existenci nejvyšší bytosti nebo bytostí se nachází u všech lidí. Pohanství zvrhlo Boží slávu v modlářství a Boží pravdu v mytologii, ale uznání Jeho existence je stále přítomno. Padělek dokazuje realitu pravdy. V každé rase a kmeni na zemi a v každé civilizaci v historii lidé uznali existenci nejvyšší bytosti nebo bytostí.“.

Tato úžasná skutečnost je svědectvím o existenci Boha“ (Alva Huffer, Systematická teologie, The Restitution Herald: Oregon, Illinois, 1969, s. 43).

„Lidé mohou získat určité znalosti o Boží existenci, povaze, vlastnostech, díle a plánech do budoucna. Ačkoli nemůžeme vědět všechno o Bohu v celé Jeho nekonečné dokonalosti a nemůžeme vědět všechno, co ví sám Bůh, můžeme vědět o Bohu, protože se člověku zjevil.“ (Tamtéž, s. 49).

„Bůh je živá osoba. Vlastní život, samostatnou existenci a charakter. Tři prvky osobnosti jsou intelekt, citlivost a vůle. Ten, kdo je osobou, má schopnost myslet, cítit a volit. Bible dokazuje, že Bůh je osoba, tím, že mu připisuje vlastnosti osobnosti. Bůh má schopnost myslet, cítit a volit. Vidí, slyší, ví, mluví, miluje, chce a jedná.“.

„Pravé náboženství je možné, protože Bůh je osoba, kterou věřící může milovat, uctívat, znát a poslouchat. Osobní vztah mezi Bohem a člověkem je možný, protože Bůh je osoba a člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Když se věřící modlí, ví, že Bůh ho uvidí, uslyší a odpoví. Spasení je proces, kterým jsou hříšníci přivedeni do vykupitelského vztahu s touto božskou osobou skrze prostřednické dílo Ježíše Krista“ (tamtéž, s. 53).

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jak důležitá je víra v Boha? Židům 11:6.
  2. Dal nám Bůh důkaz své existence? Římanům 1:18-20; Žalm 19:1-6.
  3. Jaký další důkaz své existence nám dává? 2. Petrův 1:19-21; Jan 14:6-9; Jan 5:19.
  4. Kolik existuje bohů? 1. Korintským 8:4; Marek 12:32; Efezským 4:6
  5. Jak velký je náš Bůh? Izajáš 40:21-26.
  6. Jak se s Ním srovnáváme? Izajáš 55:8-9.
  7. Jaká je hlavní Boží vlastnost? 1. Janův 4:7-9; Jan 3:16.
  8. Uznává naše slabosti? Žalm 103:13-14.
  9. Jaký má s námi vztah? Římanům 8:14-17; 1. Janův 3:2.
  10. Jako Jeho děti, jak strávíme věčnost a jaký bude náš vztah s naším Bohem? Zjevení 21:1-4; 1. Korintským 15:28.

Lekce 4 – JEŽÍŠ, SYN BOŽÍ

Čtení Písma: Židům 4:14-5:10.

Verš k zapamatování: „Je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ (1. Timoteovi 2:5)

ZAVEDENÍ

V minulé lekci jsme se zamýšleli nad Bohem a zjistili jsme, že nás miloval natolik, že poslal svého Syna, aby za nás zemřel (Jan 3:16). Neměli bychom však zapomínat, že Syn nás miloval natolik, že byl ochoten přinést tu nejvyšší oběť.

Všechno na Ježíši bylo mimořádné, od Jeho panenského narození až po Jeho zázračné zmrtvýchvstání. Protože byl Synem Božím s mocí konat zázraky, moudrostí rozumět všem věcem a zaslíbením slávy a autority v budoucnosti, máme tendenci přehlížet skutečnost, že byl také člověkem.

Vyrůstal podobně jako kterýkoli jiný chlapec Jeho doby. Čelil problémům a pokušením stejně jako my ostatní. Musel si vybrat mezi životem v pohodlí a slávě a životem v strádání a pronásledování. Pokud si myslíme, že to pro Něho bylo snadné, pak jsme plně nepochopili scénu v Getsemanské zahradě. Tam strávil čas na kolenou v agónii a prosil svého Otce, aby našel jiný způsob, jak by nemusel zemřít na kříži.

Často si myslíme, že naše problémy jsou velké a nikdo nikdy nezažil duševní utrpení a agónii, kterou musíme snášet my. Čelil jsem několika obtížným situacím, ale nikdy ne do té míry, abych se potil „jako krůpěje krve“. Proč bych tedy měl mít pocit, že mé problémy jsou těžší než ty, kterým čelil Ježíš?

Ježíš mohl přijmout Satanovu nabídku království světa. Mohl být důležitým mužem s autoritou a mocí. Přesto byl kvůli své lásce k nám ochoten tuto oběť obětovat a zemřít mučivou smrtí, abychom my mohli mít věčný život.

Ano, Ježíš byl a je Syn Boží. Je hoden naší chvály a nikdy ho nemůžeme příliš oslavovat. Přesto se obávám, že často zapomínáme na Jeho lidství. Právě proto, že byl člověk, se můžeme ztotožnit s Jeho dokonalým příkladem a ve víře se na Něho obrátit s vědomím, že i On byl jako člověk pokušen. Pokud je dokázal překonat, s Jeho pomocí to dokážeme i my. Je to Jeho lidství, které dokazuje Jeho lásku k nám. Pro Boha může být snadné zemřít za druhé, ale víme, jak těžké by pro nás bylo zemřít za ty, kteří nejsou milí a nemají nás rádi.

Ježíš je tedy velmi jedinečná osoba. Je zároveň „Synem Božím“ i „Synem člověka“. Může dělat všechno, a přesto chápe, jak se cítíme jako slabé lidstvo. Je skvělé být součástí Jeho rodiny a spoludědici Božího království. Je to výsada uznávat Ho jako našeho Pána a Mistra.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jak bylo narození Ježíše předpovězeno ve Starém zákoně? Izajáš 7:14. Souhlasily s tím okolnosti Jeho narození? Lukáš 1:26-35.
  2. V čem se Jeho dětství podobalo dětství ostatních chlapců? Lukáš 2:40, 52; Hebrejcům 4:15-16.
  3. Jakou frázi použil Ježíš k popisu sebe sama? Matouš 17:22; 19:28. [POZNÁMKA: Fráze „Syn člověka“ se v Bibli vyskytuje 88krát. Ježíš ji obvykle používá ve vztahu k sobě samému.]
  4. Proč si myslíte, že chtěl zdůraznit své lidství? Židům 2:14-18; Židům 4:15; 1. Korintským 10:13.
  5. Byl člověk, „Syn člověka“, ale čím dalším byl? Jan 3:16, 18.
  6. Podle koho se máme řídit svým životem? Římanům 8:21; 1. Petrův 2:21; Jak žil? Verše 22-23; 1. Janův 3:5.
  7. Jakou důležitou vlastnost měl? Jan 6:38; 4:34; Matouš 26:38-39. Jak se naučil poslušnosti? Židům 5:8-9. Poučili jsme se z toho?
  8. Jakou roli hraje v této době? 1. Timoteovi 2:5-6; Židům 7:24-27.
  9. Jaké postavení zaujímá ve vztahu k církvi? Efezským 1:22-23; 4:15-16.
  10. Jaké postavení bude zastávat, až se vrátí? Lukáš 1:32; Matouš 25:31. Jakou míru autority bude v té době mít? Zjevení 12:5; 19:15.

Lekce 5 – BOŽÍ SVATÝ DUCH

Čtení Písma: Jan 14:15-31.

Verš k zapamatování: „Stejně tak i Duch pomáhá našim slabostem; neboť nevíme, za co se máme modlit, jak patří, ale sám Duch se za nás přimlouvá sténáním nevyslovitelným .“ (Římanům 8:26)

ZAVEDENÍ

Když náš Pán Ježíš Kristus připravoval své učedníky na svůj odchod, slíbil jim, že je neopustí. Slíbil jim, že jim pošle jiného Utěšitele, kterým je Duch svatý (Jan 14:16, 17).

V průběhu věků probíhalo mnoho diskusí a sporů o tom, co je Duch svatý a čeho v našich životech dosáhne. V této lekci prozkoumáme, co o Duchu svatém říká Boží slovo.

Klíčem k pochopení toho, co to je, je, jak často se o něm hovoří jako o Božím Duchu a Kristově Duchu. Pojmy „Boží Duch“ a „Duch Boží“, „Kristovův Duch“, „Duch svatý“, „Duch svatý“ a „Utěšitel“ se zdají být zaměnitelné. Všimněte si, že v Janovi 14:16–18 Ježíš poté, co jim slíbil utěšitele, říká: „Nenechám vás siroty, přijdu k vám.“ Z tohoto a dalších veršů je zřejmé, že Ježíšovo přebývání v nás spočívá v tom, že v nás přebývá skrze působení Ducha svatého. Ve verši 23 Ježíš zobrazuje Boha, jak si u nás také činí příbytek. To se shoduje s Efezským 4:4, kde se uvádí, že existuje pouze jeden Duch.

Duch svatý je v našich životech nezbytný, pokud chceme být plodní v našem křesťanském životě. Dává nám sílu překonávat hřích, moc svědčit a moudrost vědět, co říkat v nouzi a jak nám dává pokyny pro každodenní život.

Jednou z funkcí Ducha svatého je usvědčovat svět z hříchu. Můžeme výmluvně sdílet svou víru s ostatními, můžeme si připravovat dobře organizovaná kázání, ale pokud Bůh nepožehná svým Duchem a nepřinese přesvědčení, pak jsme bezmocní přivést lidi do Božího království. „Ne silou ani mocí, ale mým duchem, praví Hospodin zástupů“ (Zachariáš 4:6). Mělo by nás to velmi pokořit, když si uvědomíme, že jsme ve všem, čeho jako křesťané dosáhneme, závislí na Božím Duchu.

OTÁZKY K LEKCI

  1. V jaké roli nacházíme první zmínku o Božím Duchu? Genesis 1:2.
  2. Kolik duchů existuje v Božím plánu? 1. Korintským 12:4, 8-11; Efezským 4:4.
  3. Co Ježíš slíbil učedníkům, aby zaujali Jeho místo? Jan 16:7. Co tento utěšitel udělá? Verše 8–14; Jan 15:26; Jan 14:15–17.
  4. Jak nám to pomůže v době nouze? Matouš 10:18–20; Lukáš 12:11–12.
  5. Jak je Duch svatý popsán v Lukášovi 24:49? Co jim tato moc umožnila udělat? Lukáš 24:47-48; Skutky 1:8; Jan 7:37-39.
  6. Jakými způsoby bude Duch svatý vést naše životy? Skutky 13:1–3; Skutky 16:6–7; 2. Petrův 1:20–21.
  7. Čím bychom měli být jednotlivě i kolektivně? 1. Korintským 6:19, 20; 1. Korintským 3:16; Efezským 2:19-22; 1. Petrův 2:5.
  8. Kdo v nás podle Bible žije skrze Ducha svatého? 1. Janův 4:12-13; 1. Janův 3:24; Jan 14:23.
  9. Co pro nás Duch udělá? Efezským 3:16-19. Jaké ovoce to přinese? Galatským 5:22-23.
  10. Pokud v nás Kristus žije skrze Ducha svatého, čím nás to dělá? Římanům 8:14-17.
  11. Existují vždy lidé, v nichž přebýval Duch? Genesis 41:38; Exodus 31:3; Numeri 27:18; Žalm 51:11.

Lekce 6 – TROJICE

Čtení z Písma: Židům 9.

Verš k zapamatování: „Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh.“ 1. Korintským 11:3

ZAVEDENÍ

Trojice: „Spojení tří osob nebo hypostáz (Otce, Syna a Ducha svatého) v jednom Božství, takže všichni tři jsou jedním Bohem, co se týče podstaty, ale třemi osobami nebo hypostázemi, co se týče individuality.“ (Websterův vysokoškolský slovník, páté vydání.)

Doktrína o trojici je jednou z hlavních doktrín křesťanského světa. Ti, kdo tuto doktrínu nepřijímají, jsou považováni za kacíře. Ve skutečnosti neznám žádnou jinou doktrínu, která by mezi námi a nominálním křesťanstvím vytvářela tak velkou propast, dokonce ani Sabat. Vzhledem k tomu by bylo dobré, abychom tuto doktrínu zvážili.

Trinitáři tvrdí, že věří pouze v jednoho Boha, ale že On existuje ve třech oddělených osobách, Otci, Synu a Duchu svatém. Důrazně prohlašují, že tito tři jsou si rovni, že vždy existovali a že nikdy nebyla doba, kdy by všichni tři neexistovali.

Tato doktrína je v rozporu s řadou pravd, které jsou jasně vyučovány v Bibli. Trinitáři tvrdí, že Ježíš je a vždy byl rovný Bohu (svému Otci). Sám Ježíš prohlásil, že jeho Otec je větší než on. Bible vykresluje Ježíše jako osobu po pravici Boha. To vždy implikovalo pozici „druhého ve velení“. Když Ježíš převezme moc, je to se svolením svého Otce a po své tisícileté vládě ji vrátí zpět svému Otci, aby „byl vším ve všech“. (1. Korintským 15:24-28.)

Ježíš je v několika ohledech podřízený svému Otci. Ježíš prohlásil, že nezná den ani hodinu svého návratu, ale jeho Otec ano. (Marek 13:32) Ježíš sám od sebe nemůže nic dělat, je podřízen svému Otci. (Jan 5:19, 30) Ježíš zemřel na kříži, Otec je nesmrtelný a nemůže zemřít. Ježíš měl počátek, zatímco jeho Otec existoval vždy. Veškerou moc a autoritu, kterou Ježíš má, mu dal jeho Otec.

Bible má mnoho co říct o Ježíši jako našem prostředníkovi. Prostředník musí být třetí, oddělenou stranou od dvou zúčastněných ve sporu. Ježíš by nemohl být prostředníkem mezi Bohem a člověkem, kdyby byl Bohem.

Trinitáři také věří, že Duch svatý je osoba, stejně jako Bůh a Ježíš jsou osobami. Bible učí, že Duch svatý je Boží moc, skrze kterou v nás žije, vede nás a koná zázraky. V 1. Korintským 11:3 Pavel uvádí hierarchii velení v Boží organizaci. O Duchu svatém se nemluví, že by měl nějaké postavení, což by bylo nerozumné, kdyby se jednalo o osobu.

Existuje mnoho náznaků, které dokazují, že Duch svatý není osoba. Nikdy není oslovován v modlitbě. Nemá osobní jméno. Nikdy není uveden v apoštolských pozdravech (např. Římanům 1:7; 1. Korintským 1:3; 2. Korintským 1:2; atd.), zatímco Ježíš a Jeho Otec ano.

Pokud je Duch svatý osoba, pak bychom podle Lukáše 1:35 museli dojít k závěru, že byl Ježíšovým Otcem. Bible však jasně říká, kdo je Jeho Otcem.

Ježíš a Bůh v nás přebývají skrze Ducha svatého. (Římanům 8:9, 11). Důvodem je to, že člověk může být v danou chvíli pouze na jednom místě. Jeho vliv, moc atd. lze pociťovat na mnoha místech najednou, ale fyzicky je omezen na jedno místo. Působením Ducha svatého mohou Pán a Ježíš přebývat v každém z nás současně, protože duch není osoba, ale je to moc Boží. Zamyslete se na chvíli nad tím: Ježíš má ducha (Římanům 8:9) a Bůh má ducha, aby konal svou vůli. Pokud by Duch svatý byl osobou, pak by také potřeboval ducha. Slyšeli jste někdy o duchu Ducha svatého? Důvodem je to, že to není osoba.

„Řecké slovo pro Utěšitele ‚Parakletos‘ je mužského rodu. (Jan 14:16-17, 26; 15:26; 16:7-8, 13-15.) Překladatelé proto v této části Janova evangelia používali mužská zájmena k označení Boží moci, přestože tato moc sama o sobě byla středního rodu a neosobní. Neosobní Boží moc byla označena mužským slovem ‚Utěšitel‘, protože ji měla použít osoba, Ježíš Kristus. Ježíš je osoba, ale moc, Duch svatý, skrze kterou působil jako Utěšitel, byla neosobní. Použití mužských zájmen v citovaných verších nenaznačuje osobnost.“.

Duch je v řečtině podstatné jméno středního rodu a v tomto jazyce je vždy reprezentován zájmeny středního rodu. Utěšitel je v řečtině podstatné jméno mužského rodu, a proto je reprezentován zájmeny mužského rodu. To však nedokazuje nic o osobnosti; použití mužských zájmen v řečtině totiž není důkazem osobnosti. Řečtina, na rozdíl od angličtiny, používá mužská i ženská zájmena ve vztahu k věcem a vlastnostem, stejně jako k osobám. V řečtině je pole mužského rodu, město ženského rodu, bolest ženského rodu, vinná réva ženského rodu, ale vinice mužského rodu, vítr mužského rodu, stříbro mužského rodu, ale stříbrný peníz středního rodu, číslo mužského rodu, štít ženského rodu atd. atd., v celém lexikonu řeckých podstatných jmen. To, že je předmět v řečtině mužského nebo ženského rodu, není absolutně žádným důkazem osobnosti. Podstatné jméno středního rodu se však v řečtině nikdy nepoužívá k označení osoby, s výjimkou případů zdrobněliny, jako je dítě, šílená osoba nebo osoba, která není považována za osobu, ale za předmět. Jelikož je tedy Duch v řečtině vždy středního rodu, nemůže být osobou a nikdy by se o něm nemělo hovořit jako o něm, jeho, sobě, kdo nebo koho, ale jím samotným a kterým. (Alva Huffer, Systematic Theology, The Restitution Herald: Oregon, Illinois, 1961, s. 92.)

Trinitáři považují Athanaslanův výklad víry za nejhlubší existující výklad trojice. Z tohoto důvodu jej zde uvedeme a při jeho čtení si všimněte mnoha rozporů, které obsahuje.

„1. Kdokoli chce být spasen, je především nutné, aby se držel katolické víry. 2. Kterouž víru si každý nezachovává celou a neposkvrněnou, bezpochyby zahyne navěky. 3. Ale toto je katolická víra: Že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě; 4. Ani nezaměňujeme osoby, ani nerozdělujeme podstatu. 5. Neboť je jedna osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého. 6. Ale Božství Otce i Syna i Ducha svatého je jedno: sláva stejná, majestátnost spoluvěčná. 7. Jaký je Otec, takový je Syn a takový je Duch svatý. 8. Otec je nestvořený, Syn je nestvořený, Duch svatý je nestvořený. 9. Otec je nezměřitelný, Syn je nezměřitelný, Duch svatý je nezměřitelný. 10. Otec je věčný, Syn je věčný, Duch svatý je…“ věčný. 11. A přece nejsou tři věční, ale jeden věčný. 12. Jako také nejsou tři, tak i Otec je všemohoucí, Syn všemohoucí a Duch svatý všemohoucí. 14. A přece nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. 15. Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch svatý je Bůh. 16. A přece nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh. 17. Otec je Pán. 19. Neboť jako jsme křesťanskou pravdou nuceni uznat každou Osobu o sobě za Boha a Pána, 10. tak nám katolické náboženství zakazuje říkat, že jsou tři Bohové nebo tři Páni. 21. Otec není z ničeho stvořen, ani zplozený. 22. Syn je z Otce samotného, ​​nestvořený, ani stvořený, ale zplozený. 23. Duch svatý je z Otce i Syna, nestvořený, ani stvořený, ani zplozený, ale pokračování. 24. Proto je jeden Otec, ne tři Otcové; jeden Syn, ne tři Synové; jeden Duch svatý, ne tři Duchové svatí. 25. A v této trojici nikdo není před jiným ani po něm, nikdo není větší ani menší než jiný. 26. Ale celé tři Osoby jsou spoluvěčné a Trojice v Jednotě má být uctívána. 28. Kdo tedy chce být spasen, musí takto myslet na Trojici…“ (Tamtéž, s. 70.)

Když jsou trinitáři požádáni o vysvětlení těchto zdánlivých rozporů, obvykle odpoví: „Nemůžeme. Je to požehnané tajemství.“ Je to jistě tajemství, ale jsem přesvědčen, že není „požehnané“

OTÁZKY K LEKCI

  1. Kolik pravých bohů existuje? Jan 17:3; Deuteronomium 6:4-5; 1. Korintským 8:6; Efezským 4:5-6.
  2. Jaký je vztah Ježíše k Bohu? Jan 3:16-18; 1. Janův 4:9.
  3. Jaká Ježíšova role ukazuje, že nemůže být Bohem? 1. Timoteovi 2:5; Židům 9:11–15, 24; 10:12.
  4. Jak Jan 8:17-18 ukazuje, že Otec a Syn nejsou tatáž osoba?
  5. V jakých ohledech je Ježíš podřízený Bohu? Jan 14:28; 1. Korintským 11:3; 1. Korintským 15:24–28; Židům 5:8.
  6. Jaký měl Ježíš vztah k Bohu? Jan 20:17; Marek 15:34; Efezským 1:3.
  7. Jaký Ježíšův zvyk dokazuje, že Jahve je jeho Bůh? Matouš 26:39–42; Matouš 27:46; Lukáš 6:12.
  8. Pokud je Duch svatý osoba, nebyl by Ježíšovým Otcem? Lukáš 1:35.
  9. Kolik osob Štěpán viděl v nebi? Skutky 7:55-56. Pokud je Duch svatý jednou z osob Trojice, neviděl by ho Štěpán také?
  10. Jaký je Boží řetězec velení? 1. Korintským 11:3; 1. Korintským 15:23-28. Pokud je Duch svatý osobou v Božství, proč byl vynechán?

Lekce 7 – UKŘIŽOVÁNÍ

Čtení z Písma: Izajáš 53.

Verš k zapamatování: „Bůh však dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci .“ (Římanům 5:8)

ZAVEDENÍ

Smrt Ježíše Krista je klíčovým bodem, na kterém se zaměřuje zbytek Bible. Od samého počátku, kdy Adam a Eva zhřešili, až do počátku věčnosti potřebovalo celé lidstvo spasitele, který by ho vysvobodil z ohnivého jezera.

Můžeme si užívat rozjímání o rozkoších, které nás čekají v Božím království. Můžeme rádi diskutovat o nauce nebo studovat proroctví. Můžeme obdržet požehnání tím, že si připomeneme, co pro nás Pán udělal v našem každodenním životě, ale bez krve Ježíše Krista jsou tyto ostatní věci čistě akademické.

„Diváci ukřižování vyzývali Ježíše, aby se zachránil sám. Obyčejný dav s posměchem křičel: ‚Ach, ty, který boříš chrám a ve třech dnech jej stavíš, zachraň sám sebe a slez z kříže‘ (Marek 15:29-30). Židovští vládci se posmívali: ‚Jiné zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže‘ (Marek 15:31). Pověrčiví lidé, kteří si mysleli, že Ježíš volá Eliáše, řekli: ‚Nechť to, uvidíme, zda Eliáš přijde a sundá ho‘ (Marek 15:36). Vojáci řekli: ‚Jsi-li král Židů, zachraň sám sebe‘ (Lukáš 23:37). Jeden ze zločinců, kteří byli s ním ukřižováni, řekl: ‚Jsi-li Kristus, zachraň sám sebe i nás‘ (Lukáš 23:39). Všichni křičeli: ‚Zachraň sám sebe.‘ Měli volat: ‚Zachraň nás.‘“ Nešlo o to, že by se Ježíš nemohl zachránit; šlo o to, že by se zachránit nechtěl. Ježíš se mohl zachránit před ukřižováním, ale nechtěl se zachránit. Chtěl se obětovat smrtí za hříšníky. Ježíš věděl, že pokud zachrání sám sebe, nezachrání nikoho jiného. Byl odhodlán zemřít za hříchy světa.

„Kristova obětní smrt zjevila lásku Boha a Krista k hříšníkům. Byl to akt milosti, kterým Bůh plánoval spásu pro lidi skrze oběť svého Syna. Byl to akt bezkonkurenční lásky, že Kristus souhlasil nést lidské hříchy. Otec nebyl povinen poskytnout oběť za hříšníky a Syn nebyl povinen být touto obětí.“.

„Hříšníci si nezaslouží být spaseni; jsou hodni smrti. Bůh mohl zničit každého hříšníka a oni by dostali, co si zasloužili. Bůh však skrze lásku dává lidem to, co si nezaslouží. Nabízí jim spásu skrze svého Syna, Ježíše Krista. To je milost! Milost je Boží svobodně daná láska ve vztahu k potřebám hříšných lidí.“ (Alva G. Huffer, Systematic Theology, The Restitution Herald: Oregon, Illinois, 1961, s. 279).

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jaký byl Ježíšův hlavní účel na zemi? Jan 1:29; 1. Timoteovi 2:6; Galatským 1:4.
  2. Byl si Ježíš vědom tohoto záměru během své pozemské služby? Matouš 17:22-23; Matouš 20:17-19; Jan 12:23-27.
  3. Byly okolnosti Jeho smrti prorokovány ve Starém zákoně? Žalm 22:1, 7-8, 16-18.
  4. Která pasáž ze Starého zákona vysvětluje účel Jeho smrti? Izajáš 53. Kolik zmínek je v této pasáži o tom, že Ježíš nesl naše hříchy?
  5. Proč musel Ježíš zemřít? Římanům 6:23; Židům 9:22; 10:3-4.
  6. Popište utrpení spojené s ukřižováním. Matouš 26:67-68; Matouš 27:26-31.
  7. Jaký by byl náš osud, kdyby Ježíš nezemřel? Efezským 2:12; Římanům 6:23; Zjevení 21:8.
  8. Jaká událost se odehrává, když přijímáme Jeho smíření? 2. Korintským 5:21.
  9. Čím se staneme v důsledku přijetí Ježíše jako našeho Spasitele? Římanům 8:14-17; Efezským 2:12-13.
  10. Jaké by mělo být hlavní poselství církve dnes? 1. Korintským 2:2.

Lekce 8 – ZMRTÍCHVSTÁNÍ JEŽÍŠE KRISTA

Čtení z Písma: 1. Korintským 15:1-23.

Verš k zapamatování: „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen .“ (Římanům 10:9)

ZAVEDENÍ

Ježíš, když mluvil o sobě po vzkříšení, řekl: „Protože já žiji, i vy budete žít“ (Jan 14:19). Naše jistota budoucího života by spočívala na vratkých základech, kdyby nebylo vzkříšení Ježíše Krista. Protože On žije, víme, že i my budeme žít. Stejná moc, která vzkřísila Ježíše ze smrti k nesmrtelnosti, vzkřísí i nás k věčnému životu při Jeho zjevení.

Jak vlastně víme, že byl vzkříšen? Existuje mnoho důkazů. Důkaz o prázdném hrobě, který vidělo mnoho lidí; vojáci, kteří byli jako mrtví, a skutečnost, že museli být podplaceni, aby podali falešnou zprávu; a mnoho lidí, kteří ho viděli po jeho vzkříšení, to vše dokazuje, že Ježíš tělesně vstal z mrtvých.

Apoštol Pavel zaznamenává, že ho najednou vidělo přes 500 bratří. V době psaní těchto slov byla většina z těchto 500 stále naživu. Raná církev měla mnoho nepřátel a kdyby vzkříšení bylo fraškou, bylo by snadné požadovat jména těchto svědků a ukázat falešnost tvrzení církve. Pavel si byl svým tvrzením velmi jistý a skutečnost, že v té době nebylo zpochybněno, dokazuje platnost Kristova vzkříšení.

Ale největší důkaz je vyjádřen v písni: „Ptáš se mě, jak vím, že žije, žije v mém srdci.“ Přítomnost Ježíše Krista v nás je pro křesťana největším důkazem toho, že žije. Změna v životech těch, kteří ho přijímají jako Spasitele, by měla přesvědčit ostatní, že žije.

Jistota věčného života skrze Ježíšovo vzkříšení je velká, ale existuje ještě jedna výhoda, která je často přehlížena. Svým vzkříšením porazil Satana a tím nás ujišťuje, že i my můžeme Satana porazit v našem každodenním životě.

Apoštol Pavel ilustruje tuto zásadu v šesté kapitole listu Římanům. Zde učí, že jako noví konvertiti bychom měli být mrtví hříchu, ale živí Bohu. Stejně jako Ježíš vstal z mrtvých a zvítězil nad smrtí, měli bychom i my, stejnou mocí, která vzkřísila Ježíše, žít život vítězství nad hříchem. Apoštol Pavel živě popisuje boj tělesného člověka o spravedlivý život a dochází k závěru, že to nelze dosáhnout mimo Ježíše Krista (Římanům 7:15-25). Apoštol Jan dodává své svědectví: „Větší je ten, kdo je ve vás, než ten, kdo je ve světě“ (1. Janův 4:4).

Naše spása závisí na prolité krvi Ježíše Krista a její očišťující moci. Naše naděje na budoucí vzkříšení a moc žít vítězný křesťanský život je však výsledkem vzkříšení Ježíše Krista. Ano, protože On žije, budeme žít i my. Můžeme žít vítězný život nyní a budeme s Ním žít navždy, protože On žije.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jak důležité je pro nás jako pro Boží děti Kristovo vzkříšení? 1. Korintským 15:14-18.
  2. Jaký máme důkaz, že Ježíš vstal z hrobu? Matouš 28:9-10; Jan 20:1-8; Jan 20:19-23.
  3. Kolik lidí Ho vidělo najednou? 1. Korintským 15:6. [POZNÁMKA: Když Pavel toto psal, většina z nich ještě žila a mohla dosvědčit, že vstal z mrtvých.]
  4. Co dále dokázalo Ježíšovo vzkříšení? Římanům 1:3-4. Bylo to již dříve prokázáno? Matouš 3:16-17.
  5. Jak nám Ježíšovo vzkříšení ujišťuje o budoucím vzkříšení? Římanům 8:11; 1. Korintským 15:22-23.
  6. Jaké varování to dává nespravedlivým? Skutky 17:31
  7. Je víra v Kristovo vzkříšení důležitá pro naši spásu? Římanům 10:9.
  8. Co symbolizuje Ježíšovo vzkříšení v našem křesťanském životě? Římanům 6:4-5, 11-13.
  9. Co je naším zdrojem síly k životu vítězného života? 1. Janův 4:4; Efezským 3:17-21.
  10. Jaká je podstata Ježíšova života od jeho zmrtvýchvstání? Římanům 6:9; Zjevení 1:18.

Lekce 9 – Znamení Jonáše

Čtení Písma: Jan 19:30-42.

Verš k zapamatování: „Jako byl Jonáš v břiše velryby tři dni a tři noci, tak bude i Syn člověka tři dni a tři noci v srdci země.“ Matouš 12:40.

ZAVEDENÍ

Během Ježíšovy služby na něj náboženští vůdci neustále naléhali, aby dal znamení jako důkaz jeho mesiášství. Matouš 12:38-40 zaznamenává jednu z těchto událostí a Ježíšovu odpověď. „Někteří ze zákoníků a farizeů odpověděli: ‚Mistře, chceme od tebe vidět znamení.‘ On jim odpověděl: ‚Zlé a cizoložné pokolení hledá znamení, ale znamení mu nebude dáno, jen znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš tři dni a tři noci v břiše velryby, tak bude i Syn člověka tři dni a tři noci v srdci země.“

Všimněte si, že Ježíš řekl, že bude dáno pouze jedno znamení, tj. že bude tři dny a tři noci v srdci země. Celé jeho tvrzení, že je Mesiášem, spočívalo na tomto znamení. Pokud by se toto znamení nenaplnilo, pak by nebyl pravým Mesiášem.

Všeobecně rozšířené učení, že Ježíš byl ukřižován v pátek a vzkříšen v neděli ráno, nenaplňuje . Z pátečního ukřižování a nedělního vzkříšení můžeme získat maximum, a to dvě celé noci, jeden celý den a dvě velmi malé části ostatních dnů. To je sotva něco málo přes polovinu ze 72 hodin potřebných k vytvoření tří dnů a tří nocí. „Bůh ať je shledán pravdivým, ale každý člověk lhářem.“ (Římanům 3:4).

Když správně rozdělíme slovo pravdy, zjistíme, že den následující po Pesachu byl velkým sabatem. Tento sabat může připadnout na kterýkoli den v týdnu. Tento velký sabat připadl na čtvrtek v roce, kdy byl Ježíš ukřižován.

Ježíš byl tedy ve středu ukřižován a v sobotu pozdě v noci vstal z mrtvých a dokonale naplnil jediné znamení, které dal. Jakmile tomu porozumíme, všechny zdánlivé nesrovnalosti mizí.

Je to opravdu důležité? Bylo to natolik důležité, že Ježíš založil celé své tvrzení o tom, že je Mesiášem, na tomto znamení, a zdá se zřejmé, že je důležité, abychom pochopili jeho naplnění.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Když Židé požádali Ježíše o znamení jeho mesiášství, jaká byla jeho odpověď? Matouš 16:1-4.
  2. Co jim předtím řekl jako znamení Jonáše? Matouš 12:38-40. (Poznámka: Toto bylo jediné znamení, které dal.)
  3. V jakou denní dobu zemřel? Matouš 27:46-50. (Poznámka: Devátá hodina odpovídá 15:00 našeho času.)
  4. Kdy byl Ježíš pohřben? Matouš 27:57-60; Lukáš 23:52-54.
  5. Byla to nějaká zvláštní sobota? Jan 19:14, 31; Levitikus 23:4–7.
  6. Porovnejte sabat z Marka 16:1 se sabatem z Lukáše 23:54-56. Který z nich byl velkým sabatem, který v daném roce připadl na čtvrtek?
  7. Jaký den a čas by byly tři dny a tři noci od středečního pozdního odpoledne? Souhlasí to s Písmem? Matouš 28:1-6.
  8. Co našli ženy a učedníci, když v neděli ráno navštívili hrob? Marek 16:2-6; Lukáš 24:1-3
  9. Protiřečí Lukáš 24:13-21 středečnímu ukřižování?
  10. Zahrnovalo by „všechno toto, co se stalo“ (Lukáš 24:14) a „toto“ (Lukáš 24:21) více než jen ukřižování? Co dalšího by to zahrnovalo? Matouš 27:62-66.
  11. Který den byl hrob zapečetěn? Matouš 27:62. Jaký je třetí den od čtvrtka?

Lekce 10 – ČLOVĚČSKÝ STAV

Čtení Písma: Římanům 3:9-23.

Verš k zapamatování: „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý se obrátil svou vlastní cestou a Hospodin na něj uvalil nepravost nás všech.“ Izajáš 53:6.

ZAVEDENÍ

„Hřích je univerzální. Všichni lidé jsou hříšníci; celý člověk je hříšný. Hřích je univerzální mezi lidmi; je totální v člověku. Pokud by někdo nakreslil kruh, který by označil spravedlivé, byl by prázdný. Všichni by byli vyloučeni. Pokud by někdo nakreslil kruh, který by označil hříšníky, byl by plný. Všichni by byli zahrnuti.“.

„Univerzálnost hříchu je jasně učena přímými výroky v Bibli. Všichni lidé jsou od narození hříšníci. Je samozřejmě zřejmé, že Ježíš je výjimkou. ‚Všichni jsme jako nečistá věc a veškerá naše spravedlnost je jako špinavé hadry; všichni vadneme jako list; a naše nepravosti nás odnesly jako vítr‘ (Izajáš 64:6). ‚Celý svět leží v ničemnosti‘ (1. Janův 5:19).“ (Alva G. Huffer, Systematic Theology, The Restitution Herald: Oregon, Illinois, 1961, s. 191).

„Hřích je zkažeností lidské přirozenosti, takže ačkoli byl stvořením určen ke společenství s Bohem a k odrazu Jeho přirozenosti („K Božímu obrazu“), nyní je nejen nezpůsobilý k tomuto společenství, kromě spásy, ale bez touhy po ní; ve skutečnosti je v praxi (i když možná ne vždy vědomě) ve vzpouře proti Bohu. Hřích není řada špatných činů nebo nedbalostních opomenutí, ale kořen toho všeho. Hřích nejsou ošklivé ozdoby zavěšené na vánočním stromečku, které lze jednu po druhé sundat, je to spíše to, co způsobuje, že jedovatý keř produkuje jedovaté bobule. Je to „takový, jací jsme“.“ Tato lidská situace je univerzální; každý se do ní narodí. Je to tíživá situace, protože člověk, ponechaný sám sobě, si víceméně neuvědomuje skutečný problém a není schopen si pomoci, protože mu chybí perspektiva, aby viděl sám sebe, a síla osvobodit se od toho, co ho ničí. Má dojem, že potřebuje být zachráněn před tím, co ho děsí – před nebezpečím, studem, selháním, bolestí a smrtí. Co nevidí, je, že potřebuje být zachráněn sám před sebou.“ (Tamtéž, s. 199).

„Někteří lidé popírají lidskou odpovědnost za hřích tím, že hřích hledají ve společnosti, a ne v jednotlivci. Prohlašují, že člověk může být hříšníkem, ale že není za své hříchy zodpovědný. Jeho hříšný stav je chybou celé společnosti. Tvrdí proto, že nikdo nikdy nebude muset nést odpovědnost za žádný osobní hřích. Podle tohoto učení vina není individuální záležitostí; hřích je pouze nešťastným stavem společnosti.“ (Tamtéž, s. 194).

Bible je však v tomto bodě velmi explicitní a říká, že každý z nás bude stát sám před Božím soudem, abychom se zodpovídali. Budeme souzeni Božím slovem a ani přátelé, ani společnost se s námi nemohou podílet na naší vině ani odměně.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Za jakých okolností byli Adam a Eva postaveni na počátek? Genesis 2:7–15.
  2. Jak ztratili právo na ráj? Genesis 3:1-19.
  3. Jaký byl přirozený stav člověka od Adama? Římanům 5:12-14.
  4. Jaký je stav člověka mimo Ježíše Krista? Genesis 6:5; Římanům 1:21-25.
  5. Jsme všichni takoví, nebo existují nějaké výjimky? Římanům 3:10, 23; Izajáš 53:6.
  6. Jaký je náš přirozený sklon, když čelíme vlastní hříšnosti? Genesis 3:11-13; 1. Samuelova 15:13-15.
  7. Kdy se dostáváme pod trest za hřích? Žalm 51:5; Římanům 3:23; Římanům 5:12.
  8. Jaký je stav našeho vztahu k Bohu a věčnosti? Římanům 1:32; Efezským 2:1-3.
  9. Je možné změnit naši tělesnou přirozenost sami? Jeremiáš 13:23; Římanům 7:14-23.
  10. Jaké je naše jediné řešení tohoto problému? Římanům 7:24-25; Římanům 8:1-4.

Lekce 11 – SPÁSA

Čtení Písma: Efezským 2.

Verš k zapamatování: „Milostí jste spaseni skrze víru, a to ne z vás, je to dar Boží; ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ Efezským 2:8-9.

ZAVEDENÍ

Když byli Adam a Eva umístěni do zahrady Eden, dostali vše potřebné k tomu, aby vedli šťastný a prosperující život. Měli nejen vše k uspokojení svých fyzických potřeb, ale mohli také osobně komunikovat se svým Nebeským Otcem.

Když padli, nejenže toto všechno ztratili pro sebe, ale odsoudili celé lidstvo k záhubě. Hřích Adama a Evy musel být pro Boha velkým zklamáním. Stvořil je k obrazu svému jako své největší stvoření, jen aby ho pak přiměl k neposlušnosti. Od té doby se toho moc nezměnilo. Muži a ženy stále odmítají Jeho cesty a následují své vlastní sklony.

Bůh nás ale miluje natolik, že navzdory naší bezcennosti poslal svého jediného Syna jako oběť, aby nás vykoupil. Jediné, co od nás žádá, je, abychom věřili, přijali Jeho dar a pak následovali Jeho vedení.

Připravil království pro ty, kdo přijmou Jeho dar. „A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, jak říká: Hle, Boží stánek je s lidmi a on bude přebývat s nimi. Oni budou jeho lidem a sám Bůh bude s nimi, jejich Bohem. Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani zármutek, ani křik, ani bolest už nebude, neboť první věci pominuly.“ Zjevení 21:3-4.

Po celou věčnost bude Bůh přebývat mezi svým lidem. Toho Adam a Eva ztratili, ale skrze Ježíše Krista, našeho Pána, bude pro svaté obnoven ráj.

Když se snažíme pochopit všechna požehnání, která jsou pro nás připravena, cítíme se jako David. „Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi ustanovil, co je člověk, že na něj pamatuješ? a syn člověka, že ho navštěvuješ? Vždyť jsi ho učinil o něco menším než anděly a korunoval jsi ho slávou a ctí. Ó Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi!“ Žalm 8:3-5, 9.

OTÁZKY K LEKCI

  1. Proč člověk potřebuje spasitele? Římanům 9:32; Efezským 2:12; Malachiáš 4:1.
  2. Od koho pochází spása? Žalm 3:8; Žalm 98:2, 3.
  3. Co motivuje Boha k tomu, aby udělil spásu hříšnému člověku? Jan 3:16; Římanům 5:6–10.
  4. Jakou roli hraje Ježíš v naší spáse? Židům 2:9, 14; 1. Petrův 2:21–25.
  5. Co musíme dělat, abychom toto požehnání obdrželi? Skutky 2:37, 38; Skutky 16:30, 31.
  6. Co získáme, když přijmeme Ježíše jako svého Spasitele? Římanům 4:3-7; Římanům 5:10, 11.
  7. Co dělá Ježíšova krev s našimi hříchy? Izajáš 1:18; Žalm 51:7, 10, 11.
  8. Jaké další výhody z toho máme? Žalm 51:12; Izajáš 12:2, 3; Jan 14:27; 2. Tesalonickým 3:16.
  9. K čemu by nás to mělo vést? Žalm 107:2; Lukáš 8:38–40.
  10. Měla by spása vést ke změně našeho života? 1. Jan 3:2–7; Římanům 6:11–14.

Lekce 12 – STAV MRTVÝCH

Čtení Písma: Jób 14.

Verš k zapamatování: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, v níž všichni, kdo jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobro, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo činili zlo, budou vzkříšeni k zatracení .“ (Jan 5:28-29)

ZAVEDENÍ

Bible nás varuje před učením se pohanských zvyků a přijímáním jejich víry (Jeremiáš 10:2). Platón (427–347 př. n. l.), řecký filozof, byl velmi vlivnou osobností ve své i následujících generacích. „Platónismus byl po mnoho staletí dominantní filozofií evropské civilizace. Mnoho učenců tvrdí, že Platón měl větší vliv na myšlení člověka v západním světě než kdokoli jiný v pohanství“ (Alva Huffer, Systematic Theology, The Restitution Herald: Oregon, Illinois, 1969, s. 149).

„Platón věřil v preexistenci i nesmrtelnost duše. Věřil, že hmota je zlo. Učil, že duše je znečištěna tělem a zemí. Tvrdil, že očištění lze dosáhnout pouze tehdy, když je lidská duše osvobozena od těla a přebývá odděleně od země.“ (Tamtéž, s. 150).

Koncept nesmrtelné duše pochází z pohanství, přesto jej dodnes zastává mnoho církví. Platónova víra v to, že hmota je zlo, se často odráží v dnešní náboženské literatuře. Typický článek, který se zmiňuje o duších, které po smrti jdou do nebe, by mohl uvést: „Jako praskne skořápka vejce, aby se uvnitř uvolnilo kuře, tak se musí vaše tělo podvolit, aby se uvnitř uvolnilo Boží dítě… stejně jako ti svatí, kteří již zemřeli a byli osvobozeni ze svých těl…“

Bible se ohledně stavu člověka po smrti vyjadřuje velmi jasně. Učí, že smrt je jako spánek, ve kterém člověk nemůže myslet, cítit ani si pamatovat. To se shoduje s lékařskou vědou, neboť když lidský mozek přestane fungovat, přestanou myslet i cítit. Neexistuje žádné vědomí kromě aktivního, živého mozku.

Bible má mnoho co říct o odměně svatých. Ale vše se točí kolem Ježíšova návratu a vzkříšení. Pokud by si svatí v současné době užívali nebeské blaženosti, vzkříšení by bylo pouze anticlimaxem místo slavného návratu svatých domů. Jít do nebe po smrti by bylo jako dorazit pozdě na oslavu poté, co všichni oslavovali celé hodiny. Bible má mnohem lepší program. Společně povstaneme, abychom se setkali s Ježíšem, a všichni svatí všech věků se budou společně radovat a uctívat.

Tesaloničtí svatí si dělali starosti o osud spravedlivých milovaných, kteří zemřeli. Apoštol Pavel je utěšil vysvětlením, že povstanou, aby se s Pánem setkali při Jeho příchodu spolu s živými svatými. Pokud už byli v nebi, proč je touto myšlenkou neutěšil? Nebyli v nebi, a tak je Pavel poukázal na slavné vzkříšení všech svatých, které nastane při Jeho návratu.

OTÁZKA Z LEKCE

  1. Jak je smrt popsána v Bibli? 1. Tesalonickým 4:13; Žalm 13:3; Daniel 12:2.
  2. Co se stane s našimi myšlenkami, když zemřeme? Žalm 146:3-4; Kazatel 9:4-6, 10.
  3. Běžně se věří, že mrtví pozorují své blízké z nebe. Souhlasí to s Biblí? Žalm 6:4-5; Jób 14:21.
  4. David zemřel kolem roku tisíc př. n. l. Kde podle Petra byl ve své době? Skutky 2:29, 34.
  5. Jak dlouho zůstanou svatí v hrobě? Jób 14:12-14; Zjevení 20:4; 1. Korintským 15:22-23.
  6. Kdo způsobí, že mrtvé vzkřísí? Jan 5:28-29; 1. Tesalonickým 4:15-17; 1. Korintským 15:51-57.
  7. Co s sebou přinese? Matouš 16:27; Zjevení 22:12.
  8. Jaká těla budeme mít? Žalm 17:15; 1. Janův 3:1-2.
  9. Co budeme dělat, až budeme vzkříšeni? Zjevení 7:9-12
  10. Mnoho lidí věří, že ti, kdo zemřeli, v tomto čase chválí Boha v nebi. Co o tom říká Bible? Žalm 115:17.


Lekce 13 – TREST ZLOČINNÝCH

Čtení Písma: Zjevení 20:7-15

Verš k zapamatování: „Jestliže tě tvá pravá ruka svádí k hněvu, usekni ji a odhoď ji od sebe. Lepší je pro tebe, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekel.“ (Matouš 5:30)

ZAVEDENÍ

„Biblická nauka o pekle je téma, které je často nepochopeno. Převládající falešná teorie říká, že peklo je místo hořící ohněm a sírou, kde jsou hříšníci po smrti mučeni. Podle tohoto názoru, když hříšník zemře, jeho neviditelná, nehmotná, nesmrtelná „duše“ odchází na toto místo nekonečné agónie. Muži, kteří tuto teorii učí, tvrdí, že hříšník zažívá nepopsatelnou bolest a utrpení v pekelném ohnivém mučení po celou věčnost. Tato teorie je nepravdivá; je nebiblická.“.

„Nauka o nekonečném mučení hříšníků je založena na falešném učení o nesmrtelnosti duše. Člověk nemá vědomou, nehmotnou podstatu, která by žila i po smrti. Člověk je ve smrti v bezvědomí. Aby člověk mohl zažít mučení a bolest, musí být naživu. Pokud by takové hořící peklo existovalo a mrtvý člověk by byl do něj umístěn, nic by o něm nevěděl, protože ‚mrtví nic nevědí‘. Živý člověk může zažívat bolest prostřednictvím funkce své nervové soustavy a mozku, částí svého těla, které jsou po smrti pohřbeny v hrobě. Hříšník nemůže cítit žádné mučení, pokud jeho mozek a nervová soustava nefungují.“.

„Bible zmiňuje ‚věčný trest‘ (Matouš 25:46), ale ne ‚věčné potrestání‘. Zlovolní budou zničeni navždy v druhé smrti. Budou potrestáni věčným vyhnáním z přítomnosti Páně“ (2. Tesalonickým, 1:9)“ (tamtéž, s. 160).

„Za hradbami Jeruzaléma v době apoštolů se nacházela hořící hromada smetišť zvaná ‚údolí Hinnom‘ neboli ‚gehenna‘. Gehenna byla spalovna odpadků ve starověkém Jeruzalémě. Do tohoto údolí se házel odpad, smetí a mrtvá zvířata, aby je spálil oheň. Oheň hořel, dokud byl materiál, který mohl spálit. Samotný odpad byl spálen, ale oheň hořel dál, jak spaloval další odpadky. V údolí gehenny dnes oheň není. Byl uhašen před staletími. Údolí se již jako spalovna nepoužívá.“.

„Oheň gehenna byl považován za symbol soudu a zničení. Ježíš použil oheň gehenna jako znázornění konečného zničení bezbožných. Oheň gehenna odkazuje na ohnivé jezero, které představuje druhou smrt (Zjevení 20:14-15)“ (Tamtéž, s. 163, 164).

OTÁZKY K LEKCI

  1. Jaký bude konečný trest pro bezbožné? Matouš 13:37–42.
  2. Jaký bude výsledek tohoto spálení? Matouš 3:12; Malachiáš 4:1, 3.
  3. Jaká je všeobecná představa o trestu bezbožných? Marek 9:43-48.
  4. Znamená to, že oheň nikdy nezhasne? Juda 1:7; 2. Petra 2:6.
  5. Jaký byl konečný výsledek Sodomy? Lukáš 17:29-30; Genesis 19:27-28.
  6. Jaký bude konečný výsledek bezbožných v den soudu? Matouš 7:13; 2. Tesalonickým 1:7-10. Jak se nazývá toto konečné zničení? Zjevení 20:14; Zjevení 2:11; Římanům 6:23.
  7. Jsou nyní trestáni bezbožní mrtví? Job 3:11, 17; 2. Petrův 2:9.
  8. Všeobecně se věří, že v pekle je trestána pouze duše. Souhlasí to s Biblí? Matouš 5:29-30. Co jsou to červi, o nichž se mluví v Markovi 9:46?
  9. Jaké je další biblické označení pro toto „peklo“? Zjevení 20:14-15.
  10. Co dalšího je v naší Bibli přeloženo jako „peklo“? Izajáš 14:15-17. Byli spravedliví lidé v tomto pekle? Skutky 2:25-27; Jonáš 2:2; Žalm 18:4-5.