Verš k zapamatování: „Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh věrný, který ostříhá smlouvu a milosrdenství s těmi, kdo ho milují a zachovávají jeho přikázání, až do tisíce pokolení.“ —Deuteronomium 7:9
Čtení z Písma: Žalm 107:1-22
Zavedení:
Nejdojemnějším zážitkem, který se může v duchovním životě člověka stát, je uzavření smlouvy se svým Stvořitelem. To musíme udělat, pokud chceme vstoupit do věčné existence s Bohem, neboť bez Boha není možná žádná budoucí existence. Náš Nebeský Otec není neosobní síla; je osobností, k jejíž podobě jsme byli stvořeni. Je naším božským zdrojem života, bez něhož by nebyl „dech života“. Navázal s námi osobní vztah, který, pokud do něj vstoupíme, nám poskytne spojení s Bohem.
Slovo „smlouva“ znamená „dohodu uzavřenou mezi dvěma nebo více osobami či stranami“. Bůh je Bůh, který uzavírá smlouvy, a jeho smlouvy s člověkem jsou afirmativní v tom, že prohlašují, že něco bylo učiněno nebo bude učiněno. Když Bůh stanoví své svaté smlouvy, nečiní je jednostrannými; nepožaduje slepou poslušnost ani jednostrannou oddanost. Zavazuje se i nám. Ve smluvním vztahu, pokud my splníme svou část, splní i On svou část.
V Písmu nejsou obsaženy pouze dvě smlouvy, Stará a Nová. Existují různé druhy smluv a my identifikujeme sedm hlavních smluv, které mají pro Boží lid zvláštní význam a zájem. V této sérii se jimi budeme podrobněji zabývat. Jsou to: smlouvy s Adamem, Noem, Abrahamem, Mojžíšem, Izraelem, Davidem a Nová smlouva s Izraelem. Při studiu těchto smluv si živě uvědomíme neměnnou povahu Boha. Dozvíme se, že Boží smlouvy zůstávají nezpochybnitelné; že jedna smlouva nezpochybňuje ani neodporuje konceptům jiné, ale spíše naplňuje ty ostatní. Všechny nesou základní poselství Bible. Nesou duchovní i fyzické aspekty Božího lidu, jeho konečného triumfu v duchovním, fyzickém, a dokonce i doslovném vítězství. Poselství božské spásy!
Studijní otázky:
- Jak lze v této křesťanské době vstoupit do smluvního vztahu s Bohem? Skutky 2:36-39; Skutky 3:19.
- Jak se skrze Jeho smlouvy zjevuje Boží podstata a osobnost? Deuteronomium 7:9; Žalm 25:14; Žalm 89:34; Žalm 111:2-10; Žalm 119:89.
- Byla nějaká část Božího slova, Písma, od Kristovy smrti zrušena? Izajáš 40:8; Matouš 5:17-18; 2. Timoteovi 3:16-17. Poznámka: Kristova smrt a zničení chrámu v roce 70 n. l. učinily pokračování v obětech zvířat a obřadech zbytečným. Starý řád smíření pominul, zatímco Písmo nepominulo a podle Pavla je stále užitečné.
- Jak zásadní byl hebrejský kánon, Staré písmo, pro vývoj křesťanství? Skutky 2:16, 25; Skutky 8:26-35; Skutky 10:42-43; Skutky 18:4, 24-25, 28.
- Jaký byl Ježíšův postoj ke Starému písmu? Lukáš 4:14-21; Marek 12:10-11, 24; Jan 5:39; Jan 7:37-38, 41-42; Jan 10:31-35.
- Jak noví křesťané ukázali, že mají plnou víru v Boží schopnost zachovat své slovo? Skutky 17:10-12; Římanům 15:4; 2. Petrův 1:19-21.
- Co považovali první křesťané za „nový zákon“ nebo „smlouvu“? Matouš 26:26-28; 1. Korintským 11:1-2, 23-26.