„Podle tohoto se poznají děti Boží a děti ďáblovy: Kdo nekoná spravedlnost, není z Boha, stejně jako ten, kdo nemiluje svého bratra.“ – 1 Jan 3:10
Čtení Písma Přísloví 1:7-19
Zavedení
Nic se nezdá být marnotratnější než zbytečné vraždy nevinných lidí. Přitom se to děje od samého začátku, od vraždy Ábela, až do současnosti s nedávnými teroristickými aktivitami.
I když jsou války ohavné, pravděpodobně se zde spíše myslí bezohledné vraždění jednotlivci nebo skupinami. Příkladů je spousta: Kain zabil Ábela; David zabil Uriáše; Jezábel zabila Nábota; inkvizice temného a středověkého věku; spravedliví proroci, kteří byli zabiti jen proto, že přinesli poselství od Boha.
A pak tu byl Ježíš. Byl bez hříchu, bez lsti v ústech; a přesto ho náboženští vůdci Jeho doby nenáviděli a nechali ho usmrtit. Pachatelé zločinu jsou stejně vinni, jako by ho sami spáchali. Když volali: „Jeho krev na nás a naše děti,“ bylo to tak – s velkou přísností – Řím, který chtěl Ježíše ukřižovat, jim zasadil stejnou smrtelnou ránu.
Zabíjení nevinných lidí nezůstává bez trestu. Řím padl. Svatá říše římská skončila. Hitlerovo Německo padlo a další národy, teroristické skupiny a jednotlivci potká podobný osud, pokud nebudou činit pokání. Bůh se ujme pronásledovaných a nevinných obětí (Žalm 94:23).
Abychom si nemysleli, že tyto příklady jsou nám vzdálené, Ježíš nám je přibližuje, když říká: „Kdo se bezdůvodně hněvá na svého bratra, bude vydán trestu.“ Způsob, jak zastavit vraždu, je zastavit ji u jejího zdroje – v srdci. Když je vražda srovnána s Bohem, činy nejdou tak daleko, aby způsobily škodu.
Otázky k lekci
- Jak došlo k první vraždě? Genesis 4:3–5, 8. Co bylo jejím základním důvodem? Genesis 4:6–7.
- Který král byl známý proléváním nevinné krve? 2. Královská 21:1, 6, 16. Co později udělal? 2. Paralipomenon 33:9–16, 18–19
- Který král byl shledán zodpovědným za vraždu, přestože ji nespáchal jeho rukou? 2. Samuelova 11:14-17. Proč je tato zásada důležitá?
- Kde způsobila vláda davu vraždu? Skutky 7:54–60. Jak se dal tento hněv ovládat?
- Co se říká o nenávisti k bratru? Matouš 5:21-22; 1. Jan 3:15-16.
- Kdo se často stává oběťmi zločinů? Žalm 10:2, 8–10; Žalm 94:4–6, 21.
- Kdo se ujme jejich případu? Malachiáš 3:5; Žalm 94:1-2, 22-23; Ozeáš 4:1-3; Deuteronomium 27:24-25.
- Jaké poučení nám Bůh dává ohledně násilí? Jeremiáš 22:3; 1. Petrův 4:15.
- Co se stane, když se soud nad zlem odkládá? Kazatel 8:11.
- Jak bychom mohli odzbrojit svého nepřítele? Matouš 5:33–48; Římanům 12:14, 17–21.
Životní aplikace
Zda by se křesťan měl uchýlit k fyzickému násilí je již mnoho let kontroverzní. Často se však přehlíží, že existuje mnoho dalších způsobů, jak zabíjet a ničit. Ten, kdo jako první řekl: „Hole a kamení mi zlomí kosti, ale slova mi nikdy neublíží,“ se mýlil. Slova mohou budovat, doplňovat, uklidňovat a navozovat pokoj – ale slova mohou také strhávat, zraňovat ducha, poškozovat emoce a odvádět lidi od pravdy, která nás osvobozuje. Proto Ježíš řekl: „Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazýváni Božími dětmi.“ Jak ironické, že tolik mužů a žen, kteří by nikdy fyzicky neuhodili jiného člověka pěstí, je ochotno způsobit ještě větší škodu svým jazykem. Bůh nám dal moc vybírat si svá slova, takže si moudře vybírejte, buďte tvůrci pokoje.